Argumentacia autorky je na urovni argumentacie boxera ktory radi vsetkym muzom aby si poradili s utocnikom pravym direktom alebo argumentacie pravnika aby podali kvalifikovane trestne oznamenie. Naozaj uboha argumentacia , samozrejme to neznamena ze niektore obete obetami nie su.

Dal jsem karmu

Je mimo mé chápání způsob, kterým dnes z nezájmu mužů o ně traumatizované ženy oznamují světu, že kdysi i když z dnešního pohledu poněkud ne zcela vhodným způsobem, o ně muži zájem projevili a dnes je za tento dávno zapomenutý projev zájmu chtějí trestat.

Tímto způsobem věc značně zjednodušujete a bagatelizujete. Co si představujete pod svým pojmem "ne zcela vhodný způsob projevení zájmu"? Pod tím se dá totiž schovat naprosto cokoli. Od písknutí, přes dotěrné návrhy až po násilí. Některé ženy nad nějakým chováním mohou mávnout rukou, pro jiné je to otřesný zážitek, o kterém se rozhodly hovořit až poté, co jim někdo jiný dodal odvahu mluvit. Příkladem z naší země je čtyřicet let starý případ zavražděných stopařek. Ukázalo se, že pachatel před vraždami spáchal řadu znásilnění, znásilněné ženy to ale z různých důvodů nenahlásily (mimo jiné kvůli obavám z reakcí okolí, které uvažuje podobným způsobem jako Vy). Teprve vraždy je přiměly svědčit.

Právě generalizování je v tomto ohledu naprosto nevhodné, protože různí lidé prožívají různé situace různým způsobem.

Kohout si natřese peří, zakrouží kolem slepičky a když přičapne, jde na věc. Tak je to i u lidí, muži nejprve oťukávají, mapují terén, snaží se zaujmout a sledují reakci, když vycítí sympatie z druhé strany, přichází žádost o schůzku a žena rozhoduje o dalším průběhu.

Fáze dvoření je u všech živočichů a u každého probíhá jiným způsobem, ale cíl je stejný.

Jsou však případy, kdy se tento postup zkrátí a jde se rovnou na věc. Je málo žen, které se s tímto nesetkalo, ale jak píše autorka, pokud se nejedná přímo o násilný čin, většinou si s takovými nenechavci poradí a to hlavně dobře mířenou poznámkou na jejich ego.

Měla jsem ve své práci kolem sebe většinou muže a dnes, když se scházíme každý měsíc v hospůdce, vzpomínáme na všechny příhody, které se nehrotily hlavně pro to, že jsme rozuměly legraci a nějaké ty narážky a přátelský dotyk jsme braly jako projem přízně a ne jako neúctu k nám ženám.

Stejny pristup od vas ocekavam, kdyz i pred vami v kupe vlaku stahnu kalhoty az ke kotnikum. Tesim se na dobre mirenou pozmanku na me ego nebo na mou chloubu, vzprimenou a kymacejici se ve vzduchu.

Ve svých předchozích článcích jste nejen poměrně vášnivě obhajovala islám, ale také jste vášnivě obhajovala kvality muslimských mužů. Proto mne Váš nynější článek, kde uveřejňujete sérii dost nechutných zážitků, velice překvapil.

Dokonce jste uveřejnila článek, který má název "Muslimové versus Češi v umění lichotění". V tomto článku doslova adorujete muslimskou dvornost k ženám a doslova ji dáváte do kontrastu k islamofobním Čechům. Ještě důrazněji jste to dala najevo v diskusi. Asi nejlépe to vystihuje závěr Vašeho článku, cituji: "nedivte se prosím, že tolik holek nájde štěstí v náručí arabského krasavce. Možná byl tím prvním, kdo jí v životě řekl, že je hezká."

V dalším článku jste dokonce publikovala tuto větu: "A jste, milí islamofobové, po objektivním ohodnocení vašich kvalit a nedostatků, ochotní zapracovat na tom abyste muslimům mohli konkurovat?"

Pokud si dáme Vaše dřívější články a současný článek do souvislostí, pak si opravdu nejsem jistý, jací muži Vám vlastně svým chováním imponují.

Ale vždyť to se nevylučuje. Všude jsou hodní, slušní a galantní muži, a stejně tak lze všude potkat ty, co si ho před vámi budou ... víte co. Svět je barevný. I ten muslimský. A imponují mi ti slušní chlapy (jaké to překvapení).

Tak nejezděte do Damašku a zůstaňte doma v kanafasu.

A proč bych tam nejezdila, prosím Vás?? Nebo kamkoliv jinam? Kvůli pár úchylům, jež jsou kdekoliv?

Mé námitky:

1. podle autorky je něco je v módě a "in" a proto je to taky povrchní. Proto se autorka nepřidá. Zajímalo by mě, podle čeho soudí, že uveřejňovat sexuální obtěžování je v módě nebo dokonce in?? Chce snad tím říci, že kdyby nějaká skupina lidí zveřejnila podrobnosti ke svému znásilnění, kterých se jen v Česku uskuteční klem stovky týdně, byla by to jen "povrchní stádní akce" a snaha být in?

2. jaký má vliv to, po kolika letech se nějaký amorální čin zveřejnil? Je snad jedno, jestli mi bylo ublíženo před dvaceti lety nebo nyní. Mluvit o tom mohu kdykoli. Některé formy ubližování mají na oběť těžký psychický dopad a nehovoří se jim o tom snadno. Některé ženy nedokáží o sexuálním násilí nebo jiných formách násilí hovořit nikdy. Je to podobné jako se ptát, proč ženy léta žily s násilníkem. Každopádně délka minulosti nemá na hodnocení činu vliv. nerozumím, v jakém smyslu by se mělo jednat o kalkul, jak autorka naznačuje. To ženy před 20 lety si vypočítaly, že bude vhodnější 20 let počkat a pak to říci? Ještě méně pochopitelná je pro mě věta, že fňukající žena znevažuje pozici "skutečné oběti" (sic!). Takže "fňukající" ženy nejsou "dostatečně skutečné" oběti...? K tomu se ještě autorka neostýchá připojit myšlenku, že jen objekty bez vlastního mozku a vůle se nechávají zneužívat. To už je pro mě teda drsný nářez.

3. kampani chybí odezva druhé strany, tedy agresorů samotných. Agresoři se nemohli vyjádřit a tedy nám asi sdělit, že možná ani netušili, že někoho sexuálně obtěžují, a že muži vlastně ani nemohou vědět, jak se mají chovat a jestli se chovají správně. Různí pánové, kteří si na veřejnosti v metru spouští před ženami nebo dětmi kalhoty a masturbují, vlastně ani chudáci neví, že jednají nesprávně, neboť se jim třeba nedostalo základní výchovy a ani informací o běžných lidských mravech a etiketě. A ještě je obviňujeme z predátorství. Proč se tedy autorka tak hrubě obořila na ty arabské mládence s rukami v rozkroku, stačilo snad vlídné napomenutí...

1. #metoo je in. Je najednou "in" být tou, kterou obtěžovali. Přitom to je sdělení pro policii, ne pro veřejné sítě.

2. já mluvila o obtěžování, ne násilí. To je rozdíl.

3. proč jsem se hrubě obořila? Protože mám vyzkoušené, že to funguje. Udělala bych to stejně i v metru v Praze. Jasně, že to ti muži ví, ale to, že je to morálně mimo, na jejich chování vliv nemá. Tudíž se to musí řešit jinak. A v tom je ta kampaň metoo, dle mého, trochu o ničem - opravdu to pohne s těmi úchyly?? Nemyslím si ... Takže jakou změnu to přinese?

Za Vas odvazny postoj tvari v tvar vlastnimu obtezovani mate u mne respekt. Nicmene, mam pocit, ze trochu zbytecne shazujete zeny, ktere pouze nenabyly v zivote Vasi uroven obranyschopnosti.

Za prvni, za Vasim sebevedomim a asertivitou je videt, ze Vas nekdo nebo neco v zivote dobre zformovalo. A to je stesti, ktere nema kazdy, proto je na miste trocha soucitu. Silny se ma slabych zastat, ne jim vycitat, ze se boji, nebo neumi branit sami.

Za druhe, v #metoo kampani se opravdu malokdy vyskytne pripad, kdy se zena citi traumatizovana jen tim, ze se na ni jednou nekdo "prilis hezky" podival a olizl si rty. Cteme v drtive vetsine o vaznejsich, nebo opakovanych pripadech, neni treba to bagatelizovat.

Za treti, nechodite v kuzi dotycnych zen, takze muzete jen velmi opatrne soudit tu, ktera se hlasi az po 20 letech, protoze pred 20 lety ji policie vysmala, tu, ktera byla jeste mlada a jeji konzervativni rodice by ji leda tak prestali poustet z domu, nebo tu, ktera se bala konfrontovat nadrizeneho (pri postaveni, jake mel takovy Weinstein v dane dobe v Hollywoodu, kdybyste na nej v pozici tech herecek reagovala po svem, tak mate docela realny duvod bat se, ze jste si prave ukoncila veskerou karieru).

Ale jo, chápu to. Taky mi bylo deset když mě poprvé chytnul starší spolužák na "něco" a roztřásla jsem se. Také chápu, že ne každý má mou životní zkušenost života x let v cizine, díky kterému jsem zažila a viděla leccos. Chápu, že to trauma může být. Přesto si ale stojím za tím, že oběť není zcela bez zodpovědnosti, a to konkrétně zodpovědnosti ohledně chtění problém řešit. Kolik věcí nevíme, že se dějou, protože ten postižený o tom nemluví ... třeba by stálo za to v rámci prevence mluvit o vhodných způsobech obrany, nestydění se za to. To se holky musí holt naučit, pro své vlastní dobro. Ano, jsou krajní situace, věřím, že jsou ženy, jež opravdu 20 let mluvit nemůžou, a takové nechci zhazovat. Ale není to plošný a je hodně žen, které se jako oběť cítit nechtějí, jen proto, že je to zrovna taková "vlna". Být obětí je mindset. A ten mi právě vadí, jestli víte, jak to myslím.

Paní Katarino , jsem rád , že vaše články mohu číst .... dík

V podstatě souhlasím, tyhle situace chce řešit hned a nijak se v tom pak nepitvat, nemá cenu to po letech vytahovat.

Samozřejmě opravdové zneužívání nebo nátlak z pozice moci je jiný level a tam chápu, že se někdo ozve až po letech.

Ale podobné drobné události mi nestojí za to se jimi nějak dlouho zabývat.

Přesně tak, a už vůbec ne mít z nich trauma.

Ale i ten nátlak z pozice moci je potřeba řešit, byť je to komplexní záležitost. Mlčet znamená souhlasit ...

Správně, Kataríno, tak se má reagovat. Vlastně má žena být potěšena že se líbí

Tak mě samozřejmě nesmírně těší, že ho v tiché ulici na mě vytáhnul . Ale třeba si to příště hodně rozmyslí jelikož viděl, že ne každá to přejde bez útoku. A o tom to podle mě je ...