Ty Vaše články se čtou moc fajn.

Občas si díky jim vzpomenu na Mensu v devadesátkách.

Sakra, kam to naše mládí zmizelo?

Já mám to mládí teprve před sebou. :-))))))

Zcela hypoteticky, bez grafických "kuželových" pomůcek, pokud by se právě teď někdo nacházel 100 ly od Země a nějak nadsvětelně by se mu podařil návrat, už dorazil do minulosti Země r.1917. Cestovateli, kterému se jakoby prohodil prostor za čas (ve skutečnosti je to jedno kontinuum), mohl by tak tuto akauzální záležitost srovnávat s předchozím časovým rámcem - paradoxy z tohoto jsou známé. Tento nesmysl by platil, pokud by byla současnost absolutní, tj že každá událost na světočáře by se neodvíjela od rychlosti světla vůči vztažné soustavě pozorovatele.

Nekonečná nadsvětelnost, či jen dvojnásobná nebo stonásobná nemá smysl, protože jakákoliv případná "nadsvětelnost", byť i o jeden m*s-1 nad limit jde jakoby proti času (takový objekt by stejně ať tak zmizel z dohledu pozorovatele) a snad to vede k onomu nelokálnímu projevu kdekoliv v prostoru právě teď absolutně, tj čím větší vzdálenost, tím více proti času a něco tak může prosvištět vesmírem v okamžiku a k tomu být na několika místech současně, ovšem nejedná se o informaci - tou se stává až po ověření rychlostí c (interakcí), čímž výhoda jakési nadsvětelnosti a polohové "superpozice" mizí s její "váhou" a vesmír má tímto kauzalní charakter a s tím jde relativita současnosti, jako s

výbuchy vzdálených supernov, o kterých sice víme, že jsou to jen obrazy minulosti, ale mohou nás ovlivnit právě teď (jejich historie je naši přítomností).

Dilatace má smysl jen z hlediska vnějšího pozorovatele vztažné soustavy, protože jen on může vysledovat diferenci. Z hlediska vnitřního pozorovatele se nic extra neděje, kromě pocitu nadsvětelné rychlosti a protože c je absolutní, tedy stejné pro kohokoliv uvnitř nebo vně, bylo nutné onu subjektivní "nadsvětelnost" vykompenzovat kontrakcí. Můžeme si o tom myslet své a usmívat se nad školními příklady, jak se dá 20ti metrová raketa relativisticky nacpat do 10ti metrové stodoly, ale kontrakcí se dá elegantně na tomto relativistickém důsledku vysvětlit, proč se elektromotory točí.

Obávám se, že takhle to asi nefunguje. On žádnej prostoročas není, protože ta časová osa není časová osa, neboť se u ní píše ct, což je tedy dohromady fyzikální rozměr vzdálenosti. Tedy existuje pouze 4D médium, 4D "prostor" se 4 rovnocennými dimenzemi, v němž se vše pohybuje v určitém směru, což vypadá jako směr času. Tedy se neprohazují čas a prostor, jen se ve 4D stáčí směr času.

Taktéž nadsvětelná rychlost neznamená vlastně návrat ve 3D čase, tedy obvyklém čase, ale opuštění 3D prostoru a tedy i jeho času. Vyvolává to dojem návratu do minulosti, ale v té minulosti už není onen čas, tedy ani ta minulost. To vlastně dobře popisuješ ve 2. odstavci. Ale samozřejmě, že se jedná o informaci, ovšem nikoliv nesenou nějakou částicí, která má hmotnost, tedy nesená provázaností mimo náš vesmír, mimo náš "prostoročas". To je stále opakované klišé, že se tím nepřenáší informace, ale není to pravda. U kvantové provázanosti je "nepřenos" informací ne proto, že sama provázanost informaci nepřenáší. To by pak mezi provázanými částicemi nebyla žádná korelace a nefungovala by Bellova nerovnost. Nemožnost přenosu je pouze technická a je způsobena tím, že není zatím možný přenos mezi námi a první částicí, neboť je naše působení příliš hrubé, abychom mohli přenést přesnější akci. Když hodíš granát do skleníku, opravdu informaci nepřenášíš, nebo spíš ano, ale zmatečnou.

Jak sám asi víš, když dáváš superpozici do uvozovek, žádná superpozice neexistuje.

Poslední odstavec o té dilataci je klasický výklad Einsteinovy podoby STR, a zřejmě nijak významně nesouvisí s tím, co tady říkám. Snad kromě toho, že lze reinterpretovat, že když je poloha 3D tělesa ve 4D rovnoběžná s promítacím plátnem pozorovatele, tedy jeho vlastní inerciální soustavou, je provázanostní stín/průmět tělesa dlouhý jako těleso, ale když mezi nimi dojde k inerciální rychlosti, obě se vykloní vůči sobě a "stín" se tím tedy zkrátí, což je kontrakce. A že je magnetismus relativistickým efektem elektrického pole, to se ví.

Už jsem přijal fakt, že se dopouštíte různých krkolomných konstrukcí a nic proti tomu, může se ukázat, že odmítání apriori by mohlo vést k odmítnutí čehokoliv zajímavého.

Postavil jste proti sobě dvě varianty, přičemž v té druhé jste se jakousi neelegantní zkratkou dostal k "současnému" vidění, původně navozovaném konečnou rychlostí světla, avšak dále konstruovaném jako "F-současnost" akceptující nekonečnou rychlost světla.

Obávám se, že tudy cesta nevede.

No, v současnosti si nejsem jist, kudy cesta vede. Jen F-současnost řeší hned několik neřešitelných problémů STR:

1) Paradox Andromedy

2) Konvencionalitu současnosti, tedy její nejednoznečnost

3) Neviditelnost a experimentální neověřitelnost dilatace času, kontrakce délke v podobě, jak je popsal Einstein.

Vlastně když použijeme F-současnost, dostaneme tzv. vizuální podobu teorie relativity, která je sice odlišná od Einsteinovy, ale zcela konzistentní a běžně se o ní píšou články. Stačí si najít na Wiki nebo YouTube třeba Terrellovy rotace:

https://youtu.be/BTY74hYdG4s