Diskuse

Jak na multivesmíry

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

R^

Ta historie s kočkou mně byla "nesympatická" už když jsem o ní poprvé slyšel, ale mocně na mne zapůsobilo Feinmanovo vysvětlení "přes všechny historie", což mi nasadilo do hlavy brouka, že částice "propátrá celý vesmír, ale zachová se pravděpodobnostně (ne zcela přesně). V tom podporuje i chování provázaných částic. Vy ale píšete, že se to děje jen lokálně. Nešlo by k tomu pár slov. Díky.

1 0
možnosti

"přes všechny možné historie", tj takové, které mohly nastat. Z "historie" nám občas vypadává ona komponenta čas, která v opakovaném experimentu nově "přednastaví" interakční závislosti, ale promítá se i do komutujících složek hybnosti a polohy (Fourierovy transformace), čímž se vymezí působnost jakousi šíří pásma bez nutnosti předčasného štěpení realit. Kolaps je sice nelokální záležitostí, ale projev se odvíjí od možnosti ověření v omezeném prostoru omezených rychlostí. Zbývá jen poslední typ paralelního vesmíru mimo ten náš, ale jeho příbuznost s našim s možnými nenaplněnými historiemi už v podstatě zabili antropisté záměnou příčiny a následku, aby to účelově dostálo konstantám.

1 0
možnosti

Dobře napsané. Chci se zeptat na jednu věc u paradoxu Schrodingerovy kočky - kde je vlastně hranice kolapsu vlnové funkce. Uvádí se rozšíření paradoxu směrem ven, třeba pokud Schrodinger otevře krabici sám v uzavřené místnosti, z hlediska lidí mimo místnost existují paralelně dva stavy - otevřená krabice se živou a mrtvou kočkou. Až po vstupu do místnosti zvenčí vlnová funkce kolabuje a zůstává jediný stav.

Lze ale postupovat analogicky dovnitř. Z tohoto hlediska nejspíš dochází ke kolapsu vlnové funkce uvnitř detektoru radioaktivního rozpadu, a vše dále v řetězci jen detekuje již existující jednoznačný stav, který jen nebylo vidět.

Co si o této úvaze myslíte?

1 0
možnosti

Zhruba popisujete obě interpretace. V tom prvním je zohledněna interakce s pozorovatelem, respektive s okolím, kde spolu s ním představuje komplexní vlnovou funkci (po dveře laboratoře, ústavu atd.) a entanglement. K redukci dojde změnou oné komplexní vlnové funkce interakcí (i Vy jste v tomto případě popsán vlnovou funkcí před dveřmi), tedy dojde ke ztrátě koherence. To svádí k vytváření vnořených realit přítomností atd. V druhém případě jde skutečně o jakési ověřování, na které si v rámci pravděpodobnosti můžete vsadit - už je determinováno např. různými poli atd., ostatně v prvém případě taktéž. Vaše úvaha je v podstatě správná.

0 0
možnosti
Foto

Dobře, budiž, něco jste popsal.

Ale ty vesmíry také nemusí vznikat, mohou již dávno existovat a jen se na zlomek času "prolnout".

0 0
možnosti
Foto

Tak ale Everettova koncepce nezní. Navíc malá kvantová interakce s vedlejším vesmírem, proti které nemám celek nic, asi nezkopíruje osbah celého našeho vesmíru. A pro představu, že existují od počátku miliardy identických kopií našeho vesmíru nic nemluví. Zvláště, když si vzpomeneme na antropický princip, který mluví něco o šíleně přesném nastavení konstant, jejichž maličká změna by způosbila, že by vesmír byl hodně odlišný. Jak je to vzdálené představě identických vesmírů a navíc s úplně přesně stejných.

1 0
možnosti

Podle toho co říkáte by kvantová teorie mohla popsat jen "systém" s jedinou částicí, protože interakce s druhou částicí by již znamenala kolaps vlnové funkce. Mohla by popsat jen proton, ale atom vodíku už ne, protože elektron by podle vás zavinil kolaps. Jak si vysvětlujete, že může existovat vlnová funkce atomu, atomové orbitaly?

1 0
možnosti
Foto

Samozřejmě, že jsem to pro účely blogu velmi zjednodušil, takže díky za správnou připomínku. Ne každá interakce vede k dekoherenci, tedy "kolapsu vlnové funkce". Atom je stabilizovaný kvantový systém a k žádné dekohorenci tam nedochází, neexistuje-li vliv vnější.

Ale stačí uvážit jen neustále dopadající kosmické záření, které tu stabilitu narušuje, ale i pouhé běžné světlo, které má stejný efekt. Už tyto vlivy by nutně vedly ke vzniku miliard paralelních vesmírů za okamžik na jednom místě. To úplně postačuje k likvidaci evrettovské představy.

V podstatě si dekoherenci představuju jako odtržení částice od pilotní vlny. Nicméně se částice po chvíli k pilotní vlně zase připojí.

V každém případě jsem už několikrát v hlavě obracel, jaké působení dekoherenci způosbuje a musím si to dostudovat. Nicméně jemný stabilní pohyb elektronu na orbitě to není, ale náhlé vnější působení určité energie ano.

1 0
možnosti