Níže v diskuzi jsou zmíněny obědy pro děti chudých rodičů. To je příklad, který potvrzuje, že přidělovat peníze z daní neziskovým organizacím, je kontraproduktivní. Chudí rodiče musí zaplatit daně, protože někde kdesi na druhém konci republiky je potřeba se postarat o někoho drogově závislého/starého/nemohoucího a jen z toho důvodu pak takový rodič nemá na jídlo pro vlastní dítě. Takže se zase sebere chudým víc na daních a milostivě se po potupném prozkoumání finanční situace rodičů přidělí něco málo na obědy nejspíš v nevalné kvalitě.

Tihle daně neplatí...

Já si myslím, že se ve svých článcích neustále dopouštíte "argumentačních faulů".

Mnoho lidí prostě jen cítí, že část neziskovek vykonává více či méně skrytou politickou činnost, nebo minimálně šíří nějaký svůj světonázor.

Neznám nikoho, kdo by tvrdil, že dobrovolní hasiči by si měli kupovat za svoje peníze stříkačky, nebo cítili nechuť vůči skutečné charitě, včelařům, organizacím které pomáhají v hospicu nebo nemocným dětem.

Pokud se objeví kritika části neziskovek, tak vy k jejich obraně používáte jako obranný štít právě ty hasiče, včelaře nebo skutečnou charitu.

Já jsem přesvědčen, že takové organizace jako Člověk v tísni či Lékaři bez hranic už dávno přestaly být charitativními organizacemi, ale staly se z nich nadnárodní politické organizace, které jako část své činnosti šíří svůj politický světonázor. Totéž je třeba dnes už jednoznačně Green Peace.

Cituji: "Já jsem přesvědčen, že takové organizace jako Člověk v tísni či Lékaři bez hranic už dávno přestaly být charitativními organizacemi, ale staly se z nich nadnárodní politické organizace, které jako část své činnosti šíří svůj politický světonázor." Dále: mnoho lidí prostě jen cítí, neznám nikoho, kdo by tvrdil,... Jeden argumentační faul za druhým. Dojde vám to někdy?

Jo, my platíme daně, a oni, politici a neziskovky je rozkrádaj.

Vy určitě

ačkoliv s vaším článkem v zásadě souhlasím, úplně mi nesedí závěr. u nás se pomáhá často "až moc" a často i skupinám, kterým by pomoženo být mělo tehdy, pokud si svou situaci uvědomují a novou příležitost chtějí a dokáží si o ni i sami usilovat. To se často neděje a pomáháme tam, kde je pomoc přijímána bez efektu.

Ale uznávám, že je to politikum a podpora "chudých" (šílím například z obědů zdarma pro chudé děti) je líbivá pro voliče.

Dovolím si polemizovat. Zaplacení obědů dětem chudých rodičů je přesně ta cílená pomoc, která jde konkrétně pro potřebné, navíc pro potřebné děti.

Kdo by jim tuhle pomoc odpíral jako politikum, netuší, co to je, dívat se na vlastní dítě, které má hlad.

Ráda bych pod mými blogy vytvořila prostor pro kultivovanou debatu o neziskovém sektoru, i když s mnoha odlišnými názory.

Pokud se sem budou opakovaně lepit diskutéři/provokatéři s mindrvertikajckomplexem, jak říkal Werich, nebude to snadné.

A nechci mít půlku diskuze s šedými proužky smazáno, i když slušní diskutující by to jistě přivítali.

Věřím, že se to podaří, anonymní zlo přece nemůže mít navrch pořád a všude.

Paní Šnajdrová, domnívám se, že nemálo lidí žije v mylné představě, že stačí založit nějakou neziskovku a pak k ní bez problémů tečou veřejné peníze. Tak to přece není!

Stát i obce si de facto u neziskovek objednávají služby, které by jinak musely zabezpečit samy; peníze ze státního rozpočtu se rozdělují podle příslušného zákona, finanční příspěvky z obecních rozpočtů zase vycházejí z komunitních plánů obcí.

Jak o státní dotaci, tak o příspěvek z některého z městských fondů se musí složitě žádat, musí se přesně formulovat na jaký účel budou peníze použity a také to, kolik prostředků si žadatelé zajistí vlastní aktivitou. A nakládání s těmito prostředky se musí vyúčtovat do poslední koruny. Pokud by nebylo vyúčtování v pořádku, příště už by žádat nemohli.

Nedávno jsem v LN četla o tom, jak se na ministerstvu školství přidělovaly závratné sumy sportovním klubům pod patronací pana Pelty. Nevycházela jsem z údivu.

V naší komisi rady města, přidělujeme příspěvky neziskovkám, které zapadají do komunitního plánu města, každou ze žádostí pečlivě hodnotíme podle stanovených kritérii, přidělujeme žadatelům body, které se pak přepočítávají na procenta a ty pak na finance. A to rozhodujeme většinou o částkách pohybujících se od 1000 do 10 000 korun, výjimkou jsou jen dvě neziskovky, které pečují o děti do tří let. Rozdíl mezi výší jejich dotace a náklady na provoz jeslí, kdyby je zřizovalo město, je několik set tisíc ročně.

Inu, pí Šnajdrová, vracím se k jádru pudla.

Vy píšete o 36 000 Kč měsíčních nákladů na seniora v penzionu, já se ptám z čeho vycházíte. Vy mne odkazujete na Google (......) Zřejmě nemáte argumenty, jako obvykle.

Znovu se ptám jak jste dospěla k 36 000 Kč a kopíruji svůj selský propočet:

A proč je dotovaná? Moje dcera formou spolubydlení bydlela v UK za necelé 4000,- Kč, v ČR má za tuto cenu každý druhý student samostatný pokoj v bytě se vším vybavením a to v těch ekonomicky náročných městech jako je Praha, Brno, Olomouc....

Zbývá 8000,- (z té nejnižší částky) na stravu a péči - meníčko v jídelně pořizuji za 70,- Kč (nejedná se o restauraci, ale firmu, která rozváží obědy) , snídaně a dvě svačiny pořídím do 60,- Kč. Takže na stravu cca 6000,- měsíčně.

2000,- na ošetřovatelku, která k posteli přijde 2 -3x za den by snad mělo stačit.

Píšu o běžném důchodci, který nepotřebuje omývání, přebalování apod.

V tomto případě jsou služby dražší.

Manžel kamarádky mé tchyně ( 82 let) byl po mrtvici ležák a střídaly ho po 3 měsících LDN, protože se do žádného domova nedostal. Neměli děti, manželka nezvládala se o něj starat, ovšem s penězi nebyl problém. Nakonec už měl vyřízený nějaký domov za 20 000,- měsíčně, ale umřel....

Jediná důchodkyně, kterou znám a užila si domov pro seniory se vším komfortem byla babička mé kamarádky, která se dostal do domova ze známosti, byla až do smrti plně soběstačná a své účty za sebe zaplatila.

Já se vás ptám - co obsahují ty náklady více než 36 000.-? Zdají se mi přemrštěné.

Prosím, nekopírujte svoje už napsané příspěvky, kdo chce, dohledá si ho.

Nebo sem opravdu chodíte trollit?

To je přesně taková socialistická argumentace.

To je argumentace všech vlád od revoluce 89.

Kvůli této argumentaci je ten systém nastavený tak jak je.

Ještě jednou pro pána Kšíra, ať to nezapadne:

Stát jsme my! (My všichni, ne nějací oni.)

Pomáhat bližnímu je podezřelé přesně z toho důvodu, že stát lidem sebere peníze a rozhoduje za ně, kterým neziskovkám je přidělí. Tímhle způsobem rozhodně nikoho k solidaritě nevychováte, bude to čím dál tím podezřelejší, protože neziskovky rostou a bují a potřebují víc a víc. Pokud chcete solidaritu, musíte pro ni vytvořit podmínky a to státem dotované neziskovky rozhodně nejsou.

Dobrovolná solidarita přináší u obdarovávajících uspokojení a u obdarovaných vděčnost.

Vynucená solidarita vytváří naopak mezi těmito skupinami nenávist, protože jedna strana si myslí, že jim je bráno příliš a druhá, že dostávají málo.

Ano, je pravdou, že ve společnosti koluje řada mýtů o neziskovkách a dotacích.

Je třeba ty mýty uvádět na pravou míru - jednoznačně. Velmi chybí lepší informovanost a osvěta.

Veliký dluh v této oblasti mají politici na všech úrovních, ale také ministerstva a orgány samosprávy.

pane Rzymane, vaše již několikáté "provolání" začíná působit směšně a kontraproduktivně.

Chcete-li už neziskovkám dělat reklamu, nedělejte to tak hloupě. Působí to jako hesla z nějaké předlistopadové metodické příručky pro stranického agitátora.