Moje vzpomínka na to středeční ráno. Musel jsem v pilné věci do města. Koukám na zastávce autobusu všichni s transistoráky u ucha vášnivě diskutují. Autobus nás vyplivl u Kohinorky, dál už nic nejezdilo. Hned jsem si řekl, musíš na Václavák.

Liduprázdnými ulicemi jsem se dostal až ke koni a tam již skupina lidí držela zakrvácenou vlajku. Rusy jsem do té doby neviděl. Až na Můstku. Projížděla kolona

tanků s rudoarmějci. Šel z nich strach. Mongoloidní tváře, z kterých se nedá nic vyčíst. No, a pak to šlo ráz na ráz. Byl jsem jedním z těch na náklaďáku, co museli být u všeho. Letiště Ruzyně, kde celou dobu přistával jeden Antonov za druhým. Budova

UV KSČ, kde Dubček stačil pokynout z okna než ho odvezli. A hlavně Vinohradská.

Kde se nám spolu s jedním zdejším blogerem podařilo zpacifikovat ruský tank.

Byli jsme mladí a odvážní.

A také velice, jak to slušně napsat, ,,decentně", naštvaní, jako nakonec téměř všichni

u nás to bylo celkem jednoduchý, v noci a ráno kolony,ty projely od polských hranic, máme je od nás kousek, pak se dlouho nic nedělo, neb se zablokovaly silnice vším možným, od stromů přes tank co byl před ONV. dotoho všude plály ohně z pneumatik. a Rusové (sověti) nás objížděli přes nějaké hačaperky a polní cesty. Asi po 3 dnech přijeli Poláci, zaparkovali před první hořící barikádou. tak se s nimi pokecalo a odjeli zpátky na hranice,sami.Ale druhý den byli titíž zpátky a pravili, že na hranicích čekali politruci RA, dodali jim zásoby a se slovy, pokud se nevrátíte tak Vás postřílíme. No a Ti Poláci tam zůstali bez pohybu až do okamžiku, kdy nám vláda nařídila, aby jsme toho nechali

Uz jen za pripomenuti tohoto smutneho vyroci mate karmu.

V Praze venkrat vystupoval Sovetsky statni cirkus, a tak byla Praha polepena plakaty s napisy Sovetsky statni cirkus opet v Praze. A pred nimi tanky a Ivani s namirenymi dely ci samopaly.

K madarsku, Ceskoslovensti vojaci tam tenkrat nebyli, bracha slouzil v roce 1956 v NItre tak odjeli k Dunaji kde cekali na dalsi rozkazy. Do Madarska tenkrat zadny Ceskoslovensky vojak nevpadl.

Ona to tehdy nebyla ani akce pod hlavičkou VS. A ruské jednotky tam byly již od války a i tam zůstaly dále,,usalašeny", až doby dalších změn v Evropě i ve světě.

cit. ...Ostravu přitom obsazovala Železná divize, tedy elitní vojsko....

24. samarsko-uljanovská motostřelecká divize dostala do názvu "železná" již v roce 1921.

Prostě, podle vás byli sovětští vojáci hodní a nechali si líbit házení kamenů. Hodit po nich kamenem byl důkaz, že se jedná o kontrarevoluci a k okamžité odpovědi. Za druhý obyčejný voják měl zakázáno s obyvateli ČSSR mluvit a důstojníci to hlídali. Nehledě k tomu jejich ruština byla jiná, než nás učili ve škole, anebo to byli třeba Kazaši. Když jste se jim pokusil něco říct, tak seděli a tupě hleděli dopředu. Bydlím ve městě, které bylo první od hranic na cestě na Prahu. Při průjezdu městem začali lidé házet po nich rajská jablíčka. V ten moment transportér zastavil a začal otáčet věž s kulometem, do míst, kde lidé házeli. Ti se v momentě se lidi rozprchli a sovětský voják na důkaz, že to myslí vážně zahájil palbu do vzduchu. Do konce roku 1968 zavraždili sovětští vojáci 135 našich lidí. Během okupace bylo zabito 400 našich lidí. Sověti tvrdili, že u nás zemřelo 102 sovětských vojáků a 12 jich podle sovětských údajů mělo být zavražděno. Naši historici některá jména dohledali v sovětských archivech a zjistili, že se jednalo se o vojáky, kteří byli třeba postřeleni vlastními kolegy při nedorozumění nebo pod vlivem alkoholu, pak to byly dopravní nehody. Historici nenašli j jediný případ, který by potvrzoval to, že tu někdo skutečně zavraždil sovětského vojáka, anebo zranil.

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

102

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

Zdroj: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/198435-historici-zpresnili-pocet-obeti-okupace-1968/

Jste skoro až k politování, jakož i další, kteří potřebují ke svému životu a své prezentaci a svému etablováníjen dělení na černá/bílá a ti zlí/ ti hodní

Je dobré to připomínat. Rusové mají prostě jinou náturu. Pro nás, kteří jsme je zažili důkladně odkopané po okupaci, navždy odpornou. Potkat se dnes s ruskými turisty v Egyptě není o moc příjemnější. Navždy pro nás platí - dál od nich! Karma.

Jenom Rusové? Neměli bychom se vyvarovat všech z celého Ostblocku? A nejraději se přestěhovat do Patagonie.

Já byl 21.8.1968 v Západním Berlíně a byl jsem samozřejmě otřesen, jako ostatně snad každý.

Ta invaze vzbudila velký u Západních Němců zájem, ostatně stala se přímo na jejich hranicích.

Ale i různí podnikaví lidé si na ni přihřáli svoji polívčičku a vydělali nějakou tu Marku. Tehdy jsem si koupil malou brožovanou knížku - paperback - která se jmenovala "Prager Anschläge"

A jak je vidět, dá se i dnes koupit:

Prager Anschläge. Bilddokumente des gewaltlosen ... - Amazon

https://www.amazon.de/Prager-Anschläge.../dp/B0000BR8Q1

Franz Goëss, Manfred Rudolf Beer - Prager Anschläge. Bilddokumente des gewaltlosen Widerstandes. jetzt kaufen. Kundrezensionen und 0.0 Sterne. Politik ...

Mně ji bohužel sebrali DDR pohraničníci na cestě do Prahy.

Ano, tak se o Tom zminoval Neues Deutschland.

Něco podobného jsem zažil v bývalé Jugoslávii, kde náš domácí na privátě nám říkal, že až zemře Tito Jugoslavie se rozpadne

Obdobné zkušenosti jsem měl i z Madˇarska a Polska. Zkrátka, všude bylo i dost lidí, kteří nejen vnímali, ale i měli přehled o skutečnosti

Ano. Ovšem jen ti, co opravdu i to vše zažili a pamatují, a také nepřekrucují, ti opravdu vědí své a jak to tehdy opravdu bylo. Jen malá ,,ilustrace", zažil jsem i to, jakož i mnoho a mnoho jiného, osobně, např. i přímo u budovy genštábu na ,,kulat ́áku". Rozbrečený a třesoucí se voják CA v zoufalství: POKLEPPAL NA SVŮJ SAMOPAL A ROZTŘESENÝM HLASEM PROHLÁSIL:,,zděs maj pravda". Jinak, při násilném vstupu rus. vojáků do budovy GŠ,došlo i ke střelbě, naši vojáci ZVS, kteří tam měli stráž. službu, pochopitelně odmítli rusy do budovy pustit. Stopy po střelbě tehdy ještě dost dlouho ,,zdobili", např. i z venku, prosklení sklobetonem v přízemí do hlavní, tehdy ještě Velvarské ul.

Svagr, ktery byl tenkrat zamestnan na Generalnim stabu o zadne strelbe nikdy nemluvil. Jen o to, ze okupanti budovu obsadili a rano do ni zu nikoho nepustili. Kdyz tam po par dnech opet smeli, bylovse znecistene vykali ochrancu.

V roce 1975 jsem byl 3 měsíce v Kazani na školení (počítač). Bylo nás tam víc, i jiných národností.

Skutečně se zdálo, že z Čechů měli největší strach, protože ostatním národnostem organizovali často výlety do okolí, ale pro nás jenom jednu - do rodiště Lenina.

V Kazani snad nebyla jediná rodina, která by neměla padlého, o kterém jim tvrdili, že padl v Československu. Dokonce prý tam jednou vykládali vlak mrtvých, údajně od nás, ale sami si nebyli jisti, jestli nejsou od Usuri.

Pochopitelně jsme jim předkládali svoji pravdu - za střízliva. Po pár vodkách jsme se chtěli bít, a to všichni, bez ohledu na to, jak kovaní soudruzi to byli doma.

Sami Rusové nám k tomu říkali: Je to pro nás neuvěřitelné, co nám říkáte. Odporuje to všemu, co známe, čemu věříme a co nás učí celý život. Ale - vy všichni čechoslováci, mluvíte stejně!

Včera jsem někde narazil na článek, ve kterém stálo, že v srpnu u nás padl jediný voják a to bulharský, který chtěl se dostat na západ tak, že se chtěl zmocnit cizího automobilu, žádný Rus nepadl. Tady je další svědectví, že mnoho ruských vojáků bylo zastřeleno.