Žij a nechej žít.Hezký blog.

Děkuji a pěkný den přeji!

Jako knihovnice byste měla vědět, jak vypadá správný fejeton. Rozhodně do něj nepatří tak závažné téma, jakým sebepoškozování je.

A co se týká tetování, je o svobodném rozhodnutí člověka. A pokud tetování podtrhuje osobnost a má hlubší význam je to jen plus.

Z jistého úhlu pohledu je... Necháte si udělat cosi mezi odřeninou a popáleninou, o co se pak musíte starat, ošetřovat to, aby se to zahojilo do požadovaného stavu. Napsala bych do krásy, ale to už dost lidí v mém okolí pobouřilo.

Ano, kérku máte navždy, a proto není dobré dát si vytetovat třeba jméno aktuální přítele, silné heslo, radikální motivy atd.

Souhlasím. Kamarádka má nad kotníkem vytetovaný takový drobný ornament dle vlastního návrhu. Je to tématicky neutrální a sluší jí to.

Zdeňko, i na toto téma jsem kdysi zabloudila :-)

http://stanclova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=410215

Tak to se, Jitko, opět povedlo. Hned jsem si to šla přečíst.

Nadpis je snad zavádějící, nicméně - Člověk si tedy zdobí tělo a tím si poškozuje ducha, sebepoškozuje se ... Staří Řekové nabídli ideál - Krásu lidského těla a jeho ducha. Zkoumal jsem, Diskobolos žádné tetování nemá ! Chápu karnevalové, smytelné pomalování se ... Pokud se označím, činím tak asi proto, že něco vyznávám, nebo se mi něco líbí - OK. To ovšem pak zmanená, že již nic jiného přijmout nemohu - odporovalo by to mým symbolům. Nepoznám již žádnou dívku, hudební kapelu, nějaký politický směr ap. Vždyť to nejde a ani smazat to pak nejde ! Život se následně pohne a objeví se strašidelný dědek - babka v plavkách ... !? Pak asi, no co vnoučatam byl jsem mladý a v dobré víře jsem se poškodil ... Vy tak nečiňte - usilujte o svou kultivaci , tu vám tatér nezajistí !. ...

Osobně tetování nijak neobdivuju, spís mi často připadá až nevkusné, ale je to prostě soukromá věc každého potetovaného. Zde nezbyde než parafrázovat - tento postoj k tetování rovněž zastávám:

"Nic nám po tom není, neboť je nezcizitelným právem každého jedince udělat ze sebe vola..."

Děkuji, rozesmál jste mě.

Docela mě uráží, že srovnáváte sebepoškozování s tetováním. Jsou to dvě odlišné věci a vypadá to, že jste se ani s jedním tímto termínem nesetkala na "vlastní kůži". Jsem tetovaná, protože jsem to chtěla, dlouho vybírala motiv, žádný tatér mě k ničemu nepřemlouval. Nejsem psychicky nemocná ani labilní, nic si nenalhávám a rozhodně to nepovažuji za sebepoškozování, moje tetování se mi stále líbí a mám ho ráda. Pracuji s dětmi, které se sebepoškozují. Mají k tomu zcela jiný důvod než je důvod tetování.

Ajaj, takže jste můj fejeton nečetla, zřejmě jen nadpis. Kdybyste nakoukla dál, zjistila byste, že sebepoškozování s tetováním nesrovnávám.

Jinak, možná jste si všimla, že nejde o odborný článek, ale že je to fejeton. Je to nadsázka, nikoli kritika, jak vysvětluji uvnitř fejetonu, nadpis jsem si vypůjčila z rozhovoru s panem Satoranským a téma jen rozvíjím ze svého pohledu tak, abych nikoho za nic nepranýřovala, ale naopak vyvolala úsměv. Je to každého osobní volba, ostatně jako každé rozhodnutí v našem životě. Jak vidíte v závěru fejetonu, mám mezi přáteli opravdu hodně těch, kdo se tetování nebrání.

A ještě k Vaší první větě. Je mi líto, ale diagnóza sebepoškozování tetováním skutečně existuje a jsou lidé, kteří tímto onemocněním opravdu trpí a léčí se. Ale určitě je mnohem víc těch, kdo své tělo zdobí z důvodů krášlících a hlubších.

Ještě bych dodala, že můj fejeton čtenářům povídá o spoustě dobrých důvodů, proč se člověk rozhodne pro tetování. A sebepoškozování uvádím jako jediný důvod nevhodný.

Děkuji Vám, Ivanko.

Člověk kráčí životem a dělá chyby. Ty jsou vratné a nevratné. Čím méně chyb - pak úspěšnější život. Tetovat se nehodlám , není kroku zpět ... Je to jednoduché, jsem člověk, nikoliv reklamní leták ...

Děkuji za zastavení a přeji příjemné odpoledne.

...s tím sebepoškozováním bych zacházela opatrně. Kdybych chtěla být protivná, dám tu výčet mnoha věcí, které jsou za á mnohem větším sebeublížením na vlastním těle a organismu, neudělám to... a pak za bé bych ráda upozornila, že mlátíme-li neustále hubou o svých svobodách, ano, je to věc volby každého z nás. Naše tělo. A tedy - pro mnohé skutečný cíl nějakého uspokojení, kdy to tito jako sebepoškození absolutně nevnímají. Ostatně já mít tu možnost jako Jean Gabin.)) mít tetování od Modiglianiho ve filmu Tetovaný- neváhám ani vteřinu. A jen na okraj: jako ta, co tak trochu kreslí, před mnoha tatéry pokorně snímám klobouk z hlavy... a po takovém tetování touhu chápu.)

Potěším Vás. Znám naopak dívku, která od dětství skutečně trpěla sebepoškozováním, řezala se na předloktí, rány nenechala hojit, léčila se s tím na psychiatrii. Pak se jako dospívající vrátila z dovolené s tetováním, pak ještě jedno přidala a ejhle, sebepoškozování začalo ustupovat. Ona se bála, že si tím sebepoškozováním poničí kérky. Ještě z toho není úplně venku, ale je na dobré cestě.

Jinak, určitě jste si všimla, že nejde o odborný článek, ale že je to fejeton. Je to nadsázka, nikoli kritika, jak vysvětluji uvnitř fejetonu, nadpis jsem si vypůjčila z rozhovoru s panem Satoranským a téma jen rozvíjím ze svého pohledu tak, abych nikoho za nic nepranýřovala, ale naopak vyvolala úsměv. Jak vidíte v závěru fejetonu, mám mezi přáteli opravdu hodně těch, kdo se tetování nebrání.

A ještě k Vaší první větě. Moc mě to mrzí, ale diagnóza sebepoškozování tetováním skutečně existuje a jsou lidé, kteří tímto onemocněním opravdu trpí a léčí se. Ale určitě je mnohem víc těch, kdo své tělo zdobí z důvodů krášlících a hlubších.