Pozoruhodné, kolik z diskutujících si z Vašeho článku nejvíc popovídalo o vojně. Ale ne o tom podstatném. Že žádné vnější atributy opravdový, spolehlivý muž, o kterém mimochodem sní všechny ženy, nepotřebuje. Mám zajímavou zkušenost se synem. Když skončil průmyslovku, musel si vybrat - vojnu na 2 roky, anebo jít na 3 roky pomáhat do špitálu v Rakovníku jako zdravotní pomocná síla. Rozhodoval se už tehdy sám, nikdo jsme ho neovlivňovali. Vybral si ten špitál - a po prvním půl roku byl úplně vyřízený. Ze vší té bídy, kterou na těch odděleních (hlavně pro hodně staré pacienty) viděl, z tisíců mis a bažantů, postelí, které převlékali po "nehodách", utrpení starých, které bolel každý pohyb, když je musel rozpohybovat, aby se mohli dopravit na vyšetření, později služeb na operačních sálech, kde odnášeli "biologický odpad" na kýble atd. atd. Nakonec na této náhradní službě vydržel 4,5 roku - dobrovolně. Získal mezi ostatními zdravotníky úžasné kamarády a až když se tam pak kolektiv začal rozpadat, vrátil se k tomu co vystudoval - počítačům. Od té doby je zcela samostatný, nechodí k rodičům pro podporu, věci si rozhoduje sám - mám pocit, že máme štěstí na dalšího opravdového muže v rodině. Nemá tetování, vyholenou hlavu ani okázalé bicepsy - máte stoprocentní pravdu pane Chalupský - nepotřebuje je. A zajímavé bylo, že náhradní vojenská služba mu dala víc - a víc zabrat - než by zvládla běžná dvouletá vojna. Ale asi obě tím, že před mladé postaví překážky, ústrky a protivenství, pomáhají v nich tu mužnost objevit, upevnit, ale také třeba nenajít. Vybral jste si zajímavé a potřebné téma pane Chalupský, ráda karmuji. .

titulek zavádějící, článek SUPER!

jen mi podle příspěvků v diskusi přijde, že si většina diskutujících diskutuje jen nad tím titulkem, asi článek nečetli:-))

No ano - máte pravdu. Ale to co autor míní ve svém článku se ovlivňuje již v útlém věku - tedy již od mateřské školy. A největší vliv má rodina. Co rodina zkazila, již těžko nějaká instituce napraví. Ale o tom se diskutuje opravdu dost obtížně v době, kdy se cca polovina rodin dříve či později rozpadá. O vlivu VZS se diskutuje snáze. Nemůže sice něco zásadně napravit, ale alespoň trochu zkorigovat. Její zrušení můžeme dnes pociťovat jako určitou ztrátu.

No ten nadpis, to je opravdu jen jakési rčení. Nicméně si myslím, že zkušenost VZS byla ku prospěchu každému, kdo ji absolvoval. A to i těm, co to dodnes nechtějí přiznat. I ten největší egoista, když procházel přijímačem, musel sklapnout kufry a na slovo poslouchat, kupříkladu v civilu původně pasáčka ovcí z Oravy, který s jednou peckou je velitelem družstva. Není to samoúčelné a děje se tak ve všech armádách světa. Stačí se podívat na US filmy, jak seržant péruje rekruty. Armáda totiž nemá a nemůže mít nic společného s demokracií. V armádě se nediskutuje, tam se velí a vykonávají rozkazy. A to je zkušenost, kterou by měl podstoupit každý chlap i když se kroutí a vykládá, jak to přece vůbec nepotřebuje.

Jak to taktně napsat? Chybička se vloudila (jsou to chlapi, ne chlapy).

Podle mého syna měla vojna jediný klad. Po dvaceti letech se znova setkala celá dobrá parta českých a slovenských "kluků" z vojny.

ztracené dva roky

To ano. A NUCENĚ(!). A přesto i ,,něco", ač jak komu, dala. Ne ovšem onou šaškárnou až absurdní, či pro někoho dokonce i kariérně v onom tehdy velice ,,pomateném světě. Ač i ten svět se zas až tolik, pokud vůbec, nezměnil

Vojna měla i některá pozitiva - rozmazlenci se naučili po sobě uklízet, vyprat si fusekle, sprchovat se ve studené vodě(teplá moc často netekla), a většinou se jim zvedla fyzička.V neposlední řadě tam byl také faktor socializace - naučili se žít v kolektivu složeném z lidí z různých koutů země, často svérázných individualit.

Některým dnešním "mamánkům" by to nepochybně prospělo.Současná doba plodí spíše "Otíky z Maršovic" - viz. zde : https://www.youtube.com/watch?v=-rEDiZKqdcA

Díky té pověře, že kdo nebyl na vojně není chlap, jsem neztratil dva roky života, ale jen pět měsíců. Měl jsem jít na vojnu už jako ženáč. V Praze bych neměl šanci vyhnout se dvouleté vojně (neměl jsem ani známosti, ani dost peněz na úplatky). Jenže manželka byla z Hradce Kr. a tam nebyl problém dostat se na náhradní vojenskou službu do ČKD, protože místní nezaplnili všechna tabulková místa. Ne že by se jim na vojnu chtělo, ale co by řekli sousedi....

K názorům, že dnešní mladí by vojnu potřebovali jak sůl, se stavím spíš negativně. Rozhodně ne vojnu typu ČSLA, kde byli důstojníci věčně naložení v lihu a veleli pologramoti z nějakého Východniarska, kteří rozhodnutím nějakých tupců byli vybráni do poddůstojnické školy.

Ano, ovšem s tou náhrad. voj. službou za kom bych až tak nesouhlasil. Ona opravdu nebyla pro ,,kde koho", a nejen v Praze

V životě existují předpoklady, že - "To bude fungovat" ... Např. dlouhodobé - Chození s dívkou. Pokud tam ovšem není zátěžová situace, nelze poznat vlastně nic. Jsem z generace 2 leté služby + 3x manévry ! Šíleně dlouhé, dnes nemyslitelné ... Zpětně jsem ochoten připustit, že v etapě zrání mládežnika to svůj význam mělo. Člověk otestoval sám sebe ... Každopádně, kdykoliv se podobní sejdou v krčmě - stále se úsměvně bojuje ! Byl jsem písař v Sušici, dělal si kuriozní výpisky kontrol - "Na zvolání stůjte - opilý vojín Štěpánek upadl" ... + 100 dalších příhod, kterak jsme čelili chamtichtivým choutkám agresora. ... Nepřemožitelná sestava - Písař, knihovník, lapiduch a kuchař - Bojiště - Hotel Fialka, náměstí ! ...

Souhlasím s autorem,ale v první větě nemá tak docela pravdu.Ta vojna těm klukům opravdu schází,oni by to potřebovali jako sůl.

paní Hrušková, kdybyste ty dva roky na vojně prožila, tak byste plus nedávala