- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Velmi zajímavý článek i vaše reakce v diskuzi. Já taky poslední dobou vůbec nechodím na české filmy. Rád bych, protože si myslím, že u nás jsou lidé, kteří to umí. Asi jde o to, kdo získá peníze na realizaci. Možná, že to není krize tvůrců. Řekl bych, že je to na straně investorů.
Já to vidím spíše v obsazování. V dnešní době je prominentní skupina herců, která hraje téměř v každém filmu, bohužel ne všechny role jim sedí a navíc jsou již okoukaní. Nejsem moralista, ráda se podívám na vtipnou milostnou zápletku, ale musí to být zahráno stylem Elišky Balcerové, to mě pobaví a zvedne náladu. Tedy nemyslím si, že bychom u nás nebyli schopni natočit dobré filmy, ale chce to témata, která má český divák rád a herce kteří je umějí ztvárnit.
Ono to ale bylo v každé době. Dřív jste zase všude viděla Sováka, Kemra, Marvana, Brzobohatého apod. Je ale možné, že těch špiček bylo víc a tak to člověk tak moc nevnímal.
No, podle výběru vašich oblíbených filmů bych řek, že se vám spíš líbí sladkobolné příběhy a nikoliv dobré a kvalitní filmy jako takové. Určitě to má souvislost s vaší vírou v nějaké lepší vyšší dobro než je to lidské žití. Není to nic překvapujícího. Prozradím vám ale malé tajemství. Není jiného dobra než to, co sami žijeme. A dobré filmy, krom kvality zpracování příběhu, obvykle zobrazují bez příkras, jak to dobré, tak i to "lidské". Není chybou filmu, že vy podvědomě odmítáte realitu všedního dne.
Zajímalo by mě, které zahraniční filmy vnímáte jako ty dobré a kvalitní. Možná byste pro srovnání mohla uvést podobně obsáhlý seznam.
Obliba sladkobolných příběhů určitě nemá přímou souvislost s vírou ve vyší dobro. Těch věřících tvůrců, kteří rozhodně nerezignovali na temnější stránku lidského bytí, je spousta (např. Hitchcock, v literatuře třeba drsoňka Flannery O'Connorová, kterou má v oblibě i takový Cormac McCarthy...). Ono je to pochopitelné, protože např. křesťanství si člověka rozhodně neidealizuje.
české filmy se mi taky vesměs nelíbí (ba mě děsí - když je něco chváleno, leknu se, že to bdue úplná blbost-teď naposled Křižáček, dopředu se bojím té ztráty času). Je vidět, že se točí kvůli zisku a že na to nejsou prachy; protože nejsou a je nutný zisk - točí se komedie, někdy inteligentní, někdy blbé až úplně...je to jako s knihami - vydavatelé vydávají, co přináší prachy, jinak si to, autore, zaplať sám....Proto mizí tzv. vážná, nevýdělečná lit, a stejně zajímavé hrané filmy. Naposled se mi líbily některé dokumenty Třeštíkové, ale i amatérská Láska na hřbitově, jinak klasicky Svěrák - jistota kvality, nezklame, po povrchu a zvesela. Podíval jsem se nedávno na vychvalovanou sérii PUSTINA - nic moc....Kopírujeme skandinávskou drsnou krimi a neumíme to...prostě jsme v česku, talentů málo, peněz málo, podobně je to s fotbalem - díváš se na to a trpíš...zato bafuňáři točej miliardu Mimochodem Američani točí taky šity, ale mají na to 100x víc peněz než my, takže i shit pak vypadá téměř inteigentně. Například ZTRACENO V PŘEKLADU - Oskary, ale proč? banální historka, Forman by to dřív natočil líp a zábavněji.
Ztraceno v překladu považujete za shit?
Ono se to netýká jen filmů, ale kultury obecně.
Třebas takové výtvarné umění - kterýže z těch současných konceptualistů a modernistů se vyrovná osobnostem jakými byli Josef Čapek, Emil Filla, Josef Lada, František Tichý, Kamil Lhoták, Ota Janeček...
Vám se nelíbí jen české filmy? Mně celá hraná tvorba.
Film je především zboží, které se musí dobře prodávat - podle vkusu spotřebitelů. Myslím, že kdyby po těch Vámi vyjmenovaných filmech, na které jste se dříve dívala a dnes už Vám nepřijdou příliš zábavné nebyla ve společnosti poptávka, prostě by se netočili. Točili by jiné, a třeba kvalitnější.
Drobný výčet z mých oblíbených filmů:
- Markéta Lazarova
- Zítra vstanu a opařím se čajem (geniální)
- Volný pád (Falling down)
- Vzpoura na Bounty
Co bych možná jednou chtěl vidět (filmový fanoušek moc nejsem):
- Azazel
- The State Counsellor
- The Turkish Gambit
Jen tak na okraj. V roce 2016 vznikly 73 filmy, které jsou buď vyloženě české produkce nebo koprodukční, Zajímavé a výmluvné je, že nevyšší divácké ocenění mají dokumentární filmy. Hraný je v totální krizi. V loni mě nejvíce oslovil seriál Pustina ( světová úroveň). Jinak sahám po těch starších.
Taky se již několik let vyhýbám českým filmům. Vlastně to začalo u seriálů, které nemilosrdně zaplavuji TV. Následně jsem najednou zjistil, že pokud se mi film začne ,,samovolně" rozkládat do jednotlivých scén, tak je to špatný film a to u mnoha českých filmu tak bylo. V tuto chvíli se rád kouknu na film pro pamětníky z 30 až 60 let , ale dál nejdu, již jen zahraniční snímky. Analogicky se mi znechutil fotbal. který jsem v mládí hrál..korupční skandály, filmování hráčů, bitky na stadionech a tak jsem hledal,kde toto není a našel jsem před několika lety americký fotbal,kde se musí hrát a kde je strategie a taktika a samozřejmě i fyzická způsobilost to nej. No taky to hrají jen samí vysokoškoláci a pochopit všechna pravidla dá čechářkovi hodně zabrat ale pokud do toho proniknete,tak jste našel svůj sport .
Před více než dvaceti lety jsem byla velký milovník klubových filmů od Felliniho, Truffauta, Wajdy, Kazana, české Nové vlny, atd. atd. V poslední době bych napočítala na prstech jedné ruky filmy, které mne opravdu natolik zaujaly, že bych si řekla: tak tenhle snímek bych mohla vidět i dvakrát či třikrát.
Jasně člověk se mění stejně jako svět kolem, ale nemyslím, že by nastával nějaký "úpadek" českého filmu (tenhle výraz jste sice nepoužila, ale nějak to z Vašeho článku pociťuji). Zkrátka v té přehršli filmů (bohužel převážně amerických), které kina nabízejí, už člověk možná hůře vybírá. Navíc, natočit film v ČR asi není v současné době úplná legrace. Málokterý režisér si dnes může dovolit natočit "vážné umění" jako kdysi Vláčil, Chytilová, Menzel a další, protože by se ten film zřejmě nezaplatil. Proto je možná pro většinu filmařů nejpřijatelnější řešení vyrábět divácky úspěšné filmy, které chtějí hlavně pobavit a ne poučovat nebo moralizovat.
Nestěžuju si, myslím, že to je přirozený vývoj. Nepohoršuju se nad tím, že některé filmy tak trochu "znevažují" mezilidské vztahy, neberu to tak, že zobrazují realitu. Filmy v 21. století chtějí hlavně přitáhnout co nejvíce diváků (koneckonců proč ne?) a zaplaťpánbůh za to, že i přes tak silnou komercionalizaci filmového průmyslu stále občas vznikají i ojedinělé fimové klenoty.