- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Žížala - to je ještě v pohodě. Mně kočka přinesla slepýše a ještě se divila, že nemám radost
Tak tohle dělala naše někdejší Madla, nosila nám je ze zahrady k nelibosti mého tatínka, který je nesnášel
Červi ... pochoutka budoucnosti
Nějak si to nedovedu představit, i když z hub, malin, švestek a podobného jsem jich už v životě asi snědl celkem dost. Ale to bylo všechno omylem
týrat žížaly svejm nedovoluju...a pak..stačí ,že si pucujou prdelku, ještě tohle brát do tlamky....to už bych se olíznout nenechala....
Šárko, to je příroda, člověk nikdy neví, co všechno pozřou venku, i když jde o uzavřený výběh. Třeba hmyz a tak
aspoň se Ti, Honzo, červi nerozlezou a nemusíš spoléhat na bič boží (vidíš k čemu vede - inspiruje přečtení Tvého článku)
Vidíš, Honzo, souvislosti jsou širší, než by se na první pohled zdálo
Vzpomínky spojené s žížalkami a dětstvím má asi každý, nyní na obrázku mi nevadí, zvlášť s krásnými čtyřnohými chlupáči
Tak žížaly jsme jako malé příšerky s kamarádkou Alenou porcovaly a obalovaly na řízek v písku. Pro jednoho kamaráda a nutily ho naše patlaniny "jako" jíst.
A protože už kočka nejsem a Alena zemřela, zbývá jen vyvolaná vzpomínka...)))
Ludmino, žena nepřestává být kočkou a kočky jsou krásné po celý život, to mi věřte
pěkné
V sedmi letech jsem políbila žížalu, bo to byla Jeníčku podmínka přijetí do party mezi kluky, se kterými jsem lezla po stromech
Na žížalách není nic špatného, Jani, netřeba se jich bát. Díky, krásný večer