- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
NAŠTĚSTÍ jsem nic takového nezažila.
Neznevažuji to, co Vás potkalo, ale naopak jsem šokovala někoho já sama. Byla tma, vítr, déšť se sněhem, zkrátka hororový čas. U hřbitovní zdi se v křoví něco pohnulo a vydalo divný zvuk. Doslova a do písmene se mně naježily vlasy. Tarzan, Olda Šetrný i Vinetů mně dodali odvahu a šla jsem dál. Uviděla jsem, jak se to neznáme u zdi zvětšuje a přibližuje. Zaklapla jsem původně otevřený deštník a mlátila jsem tu nestvůru vší silou.
"Co blbnete, ženská", vykřikl asi tak dvoumetrový pán. Následně jsme si vše vysvětlili. Na vlakové zastávce, kam jsme oba šli, bylo WC zamčené a jediné vhodné křoví bylo to u hřbitova. Odpustil mně, i když byl dost dobitý.
tedy, jste pravá amazonka. Nedalo mi to, musela jsem se smát...)))
Teda Ludmilo, jedním dechem jsem to četla!Opět můžu potvrdit, že máme podobně shodné zážitky, jen jsem o nich zatím neměla odvahu psát
Ano, vím... a nikomu to nepovím, jen na tomhle blogu
Uf! Osobní zkušenost naštěstí nemám, ale radši to klepu, kolikrát jsem šla sama potmě ne úplně bezpečnými místy... Ale co historek jsem slyšela, včetně té, jak kamarádka hodila syna na záda a vyběhla kopec od potoka k městu (600 metrů slušného stoupáku) poté, co si chlap rozhalil kabát. Potloukal se kolem dlouho, ségru s kamarádkami o hezkých pár let později překvapil při pikniku. A nebo to byl jiný?
Ano, uff... Nikdy jsem nebyla běžec dlouhých ani krátkých tratí. Strach má patrně nejen velké oči, ale i rychlé nohy. V mém případě...)))
je to smutné, ale máte dar to poutavě vylíčit...
V podstatě jsem dlouho váhala.
Díky za přečtení.
Ludi, klobouk dolů, že jste se s tím popasovala. Já naštěstí vždycky působila drsně jako chlapeček. Snad proto jsem měla klid...
To o těch "signálech" mi říkala jedna známá. Asi jsem měla štěstí, na rozdíl od jiných...
bohužel se dějí i takové ošklivé věci a hodně žen ani nenajde odvahu promluvit, tresty by měly být mnohem přísnější,zatím to však těm úchylům většinou prochází
Dějí se, ano a ne vždycky to dobře dopadne...)))
To jsou zážitky, na který člověk hned tak nezapomene, ale jsou poučením na celý život. Ještě že to dopadlo dobře!
Na ledacos nejde zapomenout. Nikdy.
Díky za přečtení.
Ludmilo, tohle nespraví ani tisíc otčenášů a zdrávasů. Tomu může předejít jen strach potenciálního pachatele z přísného trestu od soudu (a následných "trestů" od spoluvězňů). A oběť? Ta pak může mít celoživotní trauma. Ale abych se vrátil k tomu náboženskému podtónu - chvála bohu, že jste sebrala dost odvahy a ubránila se.
Tyhle a jiné příhody jsem často svým známým vyprávěla. Až mi jedna kamarádka řekla, proč to všechno nenapíšu. Přišlo mi to "kapku niterné" nebyla to zase až taková legrace ,jak se může zdát...)))