Sestři, opožděně ti tu nechám palec trčet vzhůru

Díky, bráško

Jo, ty skříně pamatuju až moc dobře...Ještě leta jsem je musel s sebou stěhovat, než mi máma dovolila je darovat kamarádovi na venkov:) Ty budíky byly legendární. Mosazné s velkými zvonci, mezi kterými kmitala palice. Jmenovaly se "Junghans" a "Tosca" a brácha je měl ještě leta na hraní, než se mu je povedlo totálně "rozebrat" Když dneska někdo říká, že si musí nařídit budík a myslí tím nějakou trapnou placičku, říkám, že budík je takový to mosazný, co má ty velký zvonce

Romane, ten babiččin budík byl malý, plechový a bez zvonců. Už jen tak crčel, když zvonil

Pozdravuj Jaru a díky za nahlédnutí

Jano, to je krásný kramaření...jejda, vzpomínání není konec

Jituško a ty vůně, zakleté v šatníku

Děkuji Ti za milou návštěvu a vinšuji pěkný den

Za mých dětských let se děti prostě navštěvovaly, jak je napadlo, jen nahlásily - jdu k Milušce, jdu k Drahušce... Rodiče stejně byli někde venku, tak se občas "kramařilo". Dovoleno to nebylo, ale nikdo to neřešil. Tak jsem znala obsahy skříní v nejedné domácnosti.

My jsme měli na půdě jeden z obrovských lodních kufrů, se kterými se vrátila po válce na stará kolena tetička z Ameriky. Bylo tam plno oděvů, které ale byly na vesnici v padesátých letech nenositelné, tak skončily na té půdě. Navlíkaly jsme se s kamarádkou do těch liščích šál, všelijakých boa a klobouků, šmajdaly v podpatkových botech. Kožešiny pak začaly pelichat, byly cítit naftalínem, ale my jsme byly za "dámy".

Jo, půda, to bylo poslední úložiště pokladů před jejich definitivní likvidací.

Maruško, děkuji Vám za milé vyprávění o Vašich zážitcích

A pravda, půdy plné tajemství také hrály velkou roli. Jako malá jsem byla na půdě u babi jen tehdy, když bylo světlo. Nebyla tam elektřina a s baterkou nebo svíčkou jsem se bála tam jít

Přeji Vám pěkný večer

Babička měla uplně stejnou skříň jako ta Vaše, stejný mejdla, stejný živý květy, stejná vůně, a navíc: v prostředním oddíle byly zbytečky látek úhledně srovnané, třeba jen 20x20 cm, nic se nevyhodilo, všechno se švadleně hodilo. Zbytečky jsme rádi přehrabovali. Taky jsme se se sestřenicí šňořily babiččinými kousky, ale nebyly z nás princezny, ale TV hlasatelky. Dík za návrat do krásných let, Jano. Jaký byla Vaše babička ročník?

Ivo, je možné, že jsme přibližně stejný ročník (já 1974) a babi moje 1922, děda 1914, taťka a mamka 1942... dítě starších rodičů. A zřejmě díky všem těm maličkostem jsem stará jak Svět

Děkuji za milou návštěvu a pěkný večer přeji

P.S.: navrhuji tykání, je-li to přijatelné

Obě moje babičky měly taky spoustu "pokladů", které ovšem ukazovaly jen na vyžádání, kramaření ve skříních bylo přísně zakázáno. Po smrti pražské babičky jsem si vyprosila jednu její brož, o které babička říkávala, že je to "princezna začarovaná v tůni", protože měla takový zvláštní tvar.

V tom kousku kovu s umělou perličkou jsou začarované moje vzpomínky na spoustu krásných věcí...

Pavli, po babiččině mamince byla jedna lehce nalomená brož, plný šuplík brýlí s neskutečnými dioptriemi... i to je něco, co je plné nějakých forem pokračování člověka, který už není

Děkuji Ti za milé navštívení, Pavli a přeji hezký večer s minimem učení

Také jsem vždy milovala tu tajemnost starých skříní nebo kufru. To úžasné napětí. 

Soni, tajemnost, bezpečí skrýše a radost z minilumpačení (zkoušení oblečení...)

Děkuji Ti za nahlédnutí a přeji hezký kočkovečer

Báječný, když se našla nějaká ta skříň, do které se dalo schovat před světem

Ludi, skrýše ve skříni byly vždycky moc fajn

Děkuji Vám za čtení i komentář a přeji hezký den

Hezky smutné

Dane, děkuji Ti za nahlédnutí a přeji hezký den bez smutnění

, taky miluju tu krásu a vůni časů z filmů pro pamětníky.....

Beo, je to doba, kdy ještě lidi víc snili a žili životy jak to šlo - den po dni.

Děkuji Ti za čtení a přeji pěkné souznící dny