Bože Bože, jak krásně jsi všechno stvořil, lidé se mají na celá tisíciletí o co prát a o čem hádat.

V roce 132 n. l. vypuklo druhé povstání Židů proti Římanům a vedl jejŠimon bar Kosiba, který dostal bojovou přezdívku Kochba, „syn hvězdy „ Krátcepo vypuknutí povstání se podařilo z Judska vyhnat všechny římské vojáky ana oslavu vítězství se nechaly razit mince s datem rok jedna záchranyIzraele s vyobrazením Chrámu. Římané potlačili povstání v roce 135 n.l, u pevnosti Bejtar. Podle odhadů zahynul přes půl milionu Židů, 985 vesnicbylo srovnáno se zemí. Judsko bylo zpustošeno a bylo přejmenováno na Sýrii –Palestinu. Slovo Palestina si Římané vypůjčili z řeckého překladu slovaPlešet, země Pelištejců. Z Judska bylo vysídleno obyvatelstvo a mnohoz nich našlo útočiště v Galeji. Později byla Židům povolena výjimka ato, že se mohli chodit modlit ke zdi Chrámové hory a odříkat tam PláčJeremiášův.

Předvším Jeruzalém je město, kterév hebrejské bibli figuruje jako politické a náboženské město Izraele. Bible se o tomto městě zmiňuje sedmsetkrát. MěstoJeruzalém, které si po dobu tří tisíce let zachovalo zásadní význam pro duchovnínaděje a jednotu Židů. V ranéhistorii se město se nacházelo na hranicích dvou izraelských kmenů Benjamina aJudy. V historii žádný z kmenůsi město oficiálně nepřivlastnil a to bylo dál obývané Jebúsejci, Chetity adalšími místními národy. V roce1 000 př.n.l. David město dobyl a místo Hebronu, kde vládl kmeni Juda, se usadil v Jeruzalémě. Byl přesvědčen, že město může kmeny spojitv jeden národ. David město Jeruzalém opevnil a sjednotil dvanáctizraelských kmenů.

Vašemu textu často chybí kontext a tak se jeví značně nepřesným. Například píšete, že "roku 638 byl Jeruzalém, do té doby ovládaný Byzantinci, bez boje dobyt muslimskými vojsky Umara II., který povolil Židům návrat do města."

Už roku 633 se rozhodl Muhammadův nástupce Abú Bakr uskutečnit Prorokův válečný plán na dobytí Palestiny a vypravil do celé oblasti svá vojska. Podařilo se mu porazit byzantská vojska, která se vydala Jeruzalému na pomoc. Do roku 634 Abú Bakr vyplenil celou oblast takovým zůsobem, že téměř veškeré obyvatelstvo kromě větších opevněných sídel bylo zlikvidováno. Abú Bark například úplně vyvraždil celou oblast dnešní Gazy - v té době tam žili Židé, Samařané a křesťané. Nepřežil nikdo (jen v této oblasti doslova popravil kolem pěti tisíc lidí). Bakr systematicky vyvražďoval obyvatelstvo kolem větších opevněných sídel až po Caesareu. Pak roku 634 zemřel. Po smrti Bakra se stal dalším chalífou Vámi uvedený Umar, kterému se Jeruzalém uprostřed zdecimovaného kraje roku 638 vzdal. Po čtyřech letech, kdy bylo celé okolí Jeruzaléma vyvražďováno a pleněno, obyvatelům Jeruzaléma nic jiného nezbývalo.

Vyberiem napr. pár vecí, čo si myslia o Pilátovi historici v kontraste s bibliou: Bol to rímsky prefekt, teda vojak. Poslali ho do nepokojmej Judei, teda musel sa osvedčiť už predtým inde. Nemal nejaké problémy so zabíjaním a vystavovaním svojej moci. Údajne bol odvolaný kvôli krutosti. Veľkňazov menoval a odvolával on. Burič v meste bolo to posledné, o čo mal záujem. Ukrižovanie bol rímsky trest, nie židovský. Z toho všetkého vyplýva, že on asi nedával zvolenie, ale rozkaz. Veľkňazi boli u toho v úlohe komparzistov.

Máte pravdu, konečné rozhodnutí mohl vydat jen Pilát. To bych ovšem autorovi odpustil. Myslím, že po minulých připomínkách napsal velmi seriozní úvod. Spíše mne zarazil Váš usmívající smajlík u tak závažného tématu.