5) Nechci řešit, jak se doma nebo v nemocnici (ne)probouzí bohyně. Jsem tvor racionální a k ezoterice obecně nemám vztah a nedovedu si tedy dostatečně představit, o čem je řeč. Na druhou také často slýchávám i více pozemské stížnosti na přístup v nemocnicích a je mi z toho upřímně smutno. A nejen mě, ale i lékařům a dalšímu personálu, který v nemocnicích pracuje. Vím, že to nemusí být patrné vždy, vím, že se situace samozřejmě liší místo od místa, oddělení od oddělení, lékař od lékaře. Díky svému studiu mám mezi (zejména mladými a budoucími) lékaři nějaké kontakty a vím, že spousta z nich by celou situaci ráda zlepšila. Jsou oddělení, která respektují porodní plány jak jen nejvíce je to možné, lékaři, kteří sami nabízejí ženám alternativní porodní polohy... Faktem ale také je, že české zdravotnictví obecně (nejen gynekologie) je na tom zkrátka zle. V mediích se to většinou neříká tak naplno, ale mnohá i velká gynekologická oddělení jsou na tom finančně tak, že si lékaři musí nakupovat vlastní rukavice a roušky, aby se vůbec mohlo operovat a nemocnice mají problém personálně pokrýt provoz - lékaři jsou tedy unavení, nevyspalí, přepracovaní, vyhořelí a s tím vším se váže všechno od nepříjemného přístupu až po chyby. A samozřejmě také to, že kde nic není, ani smrt nebere - a na vytváření hezčího, příjemnějšího prosředí zkrátka nejsou prostředky. Rozbor celé situace i jejích důvodů by byl na několik samostatných článků, které je v případě zájmu možné dohledat jinde. Ovšem smutnou pravdou zůstává, že dokud se nevytvoří dostatečný (politický) tlak na reálné řešení tohohle problému, těžko se může čekat zlepšení. A to už je trochu na nás všech ;)

Děkuji ještě jednou všem za reakce, za další zajímavé odkazy, které jistě budu více sledovat, protože mě téma celkem zajímá a plánuji si udržovat aktualizované informace. Velmi si také vážím projeveného zájmu.

4) Zcela souhlasím, že základní kámen úrazu je v tom, že domácí porody v ČR aktuálně existují v “šedé zoně” a tak jsou jakékoliv dohady trochu o ničem. Toto je ostatně také jeden z důvodů, proč bych (byť možná nemorálně) byla pro nějakou legislativní úpravu domácích porodů. Nejsem zastánkyní porodu doma, ale nejsem ani vyslovenou odpůrkyní a rozumím, že současná situace vytváří asi více problémů než užitku. A rozhodně jí prostupuje nejasnost.

2) V USA jsou čísla neonatální úmrtnosti taktéž globálně neveselá, zejména v nižších socioekonomických třídách bez přístupu k pořádné zdravotní péči (jakékoliv) a i proto je tedy otázkou, nakolik se to dotýká domácích porodů (doma rodí především ženy z vyšších socioekonomických tříd). Faktem ale je, že na absolutní čísla tam probíhá domácích porodů nejvíce. A je to také jediná země, ze které jsou k dispozici i podrobnější rozbory a data. Také bych raději viděla srovnání i odjinud a od dalších autorů, ale není. A dokud není, přijde mi fér maminky informovat o tom, že v některých systémech mohou rizika existovat - už proto, že nevíme, jak to vypadá v ČR a že takto podrobná data neexistují ani ze zemí, kde domácí porody běží. A např. v článku uváděné důvody úmrtí dětí doma se zdají být opravdu těžko řešitelné prevencí kdekoliv na světě (aneb málo platné - antibiotickou profylaxy doma asi těžko podáme..). Vadí mi, že v článích bojujících za domácí porody je tato informace vynechávána uplně bez jakéhokoliv komentáře. Nemluvě o nehezkých datech z Australie nebo UK. A jen pro přesnost - porodním asistentkám v USA neumírá 12 dětí na 10 000, ale na 1000. tedy 120/10000 a tedy dle vašich údajů dvojnásobně více než v ČR.

3) Špatné výsledky se objevují i v zemích, kde domácí porody jsou umožněny - UK, Australie. V Severských zemích se rozdíl sice také spíše nenalézá, na druhou stranu množství domácích porodů je tam extrémně nízké (méně než 1% - https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4399594/ )a je otázkou, zda tedy studie mohou zachytit rozdíly (neonatální úmrtnost celkově je naštěstí opravdu malá ve všech případech a je tak někdy těžké odhalit rozdíly “v pár dětech na tisíc”). A navíc těch studií taky není zrovna mnoho, aby bylo možné zodpovědné srovnání nebo větší metaanalýza. Detailnější informace (např. důvody úmrtí doma a v nemocnici), které by nám daly lepší přehled o situaci, nejsou známy.

Dobrý den, děkuji za reakce. Omlouvám se za mé reakční zpoždění, ale jsem dost zaneprázdněna a nezvládám sledovat diskuzi každý den. Vzhledem k množství různě rozházených příspěvků jsem se rozhodla na vše reagovat v několika obecnějších, které shrnují asi vše, co bych chtěla ke zmíněným poznámkám říci.

1) Je pravdou, že způsob začlenění domácích porodů do péče může výrazně ovlivňovat rizika a různé systémy nemusí být srovnatelné (jak ostatně zmiňuji i v článku) a je to je den z velkých limitů. Stejně tak mžůe hrát roli bias vše výzkumníků i dalších zůčastněných atd atd, autoři se často řeptahují o metodologická pochybění (četla jsem kritiky na americké a další studie i reakce jejích autorů a jsem si vědoma toho, že celá stiuace je mnohem komplikovanější - jak vysvětluji i v článku, udělat plně kontrolovanou, standartní klinickou studii je v podstatě nemožné...a vše ostatní má svoje mouchy). A největším problémem je, že na spoustu věcí data zkrátka opravdu nejsou. Zdá se, že v Nizozemí se rodí doma stejně jako v nemocnici, minimálně všechny dostupné studie nenachází významný rozdíl. Na druhou stranu bylo by fér i říci, že to znamená, že se rodí všude stejně “špatně” (z pohledu dítěte) - Nizozemí má již mnoho let jednu z nejvyšších neonatálních úmrtností mezi evropskými zeměmi, jak potvrzují mnohé studie (https://www.cdc.gov/nchs/data/nvsr/nvsr63/nvsr63_05.pdf , http://www.pordata.pt/en/Europe/Neonatal+mortality+rates+and+late+foetal+mortality+rate-1258 , https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23582517). Vysvětlení je neznámé, ale zdá se, že v Nizozemí prostě něco dělají pro děti zle doma i v nemocnici a i když vezmeme v potaz, že v zemích s nejnižšími čísly možná jsou zachraňovány i děti, pro které by bylo lepší nežít, těžko to budeme tvrdit o celém zbytku rozvinuté Evropy.

2) V USA jsou čísla neonatální úmrtnosti taktéž globálně neveselá, zejména v nižších socioekonomických třídách bez přístupu k pořádné zdravotní péči (jakékoliv) a i proto je tedy otázkou, nakolik se to dotýká domácích porodů (doma rodí především ženy z vyšších socioekonomických tříd). Faktem ale je, že na absolutní čísla tam probíhá domácích porodů nejvíce. A je to také jediná země, ze které jsou k dispozici i podrobnější rozbory a data. Také bych raději viděla srovnání i odjinud a od dalších autorů, ale není. A dokud není, přijde mi fér maminky informovat o tom, že v některých systémech mohou rizika existovat - už proto, že nevíme, jak to vypadá v ČR a že takto podrobná data neexistují ani ze zemí, kde domácí porody běží. A např. v článku uváděné důvody úmrtí dětí doma se zdají být opravdu těžko řešitelné prevencí kdekoliv na světě (aneb málo platné - antibiotickou profylaxy doma asi těžko podáme..). Vadí mi, že v článích bojujících za domácí porody je tato informace vynechávána uplně bez jakéhokoliv komentáře. Nemluvě o nehezkých datech z Australie nebo UK. A jen pro přesnost - porodním asistentkám v USA neumírá 12 dětí na 10 000, ale na 1000. tedy 120/10000 a tedy dle vašich údajů dvojnásobně více než v ČR.

3) Špatné výsledky se objevují i v zemích, kde domácí porody jsou umožněny - UK, Australie. V Severských zemích se rozdíl sice také spíše nenalézá, na druhou stranu množství domácích porodů je tam extrémně nízké a je otázkou, zda tedy studie mohou zachytit rozdíly (neonatální úmrtnost celkově je naštěstí opravdu malá ve všech případech a je tak někdy těžké odhalit rozdíly “v pár dětech na tisíc”). A navíc těch studií taky není zrovna mnoho, aby bylo možné zodpovědné srovnání nebo větší metaanalýza. Detailnější informace (např. důvody úmrtí doma a v nemocnici), které by nám daly lepší přehled o situaci, nejsou známy.

Dobrý den, děkuji za reakce. Omlouvám se za mé reakční zpoždění, ale jsem dost zaneprázdněna a nezvládám sledovat diskuzi každý den. Vzhledem k množství různě rozházených příspěvků jsem se rozhodla na vše reagovat v jednom, který shrnuje asi vše, co bych chtěla ke zmíněným poznámkám říci.

1) Je pravdou, že způsob začlenění domácích porodů do péče může výrazně ovlivňovat rizika a různé systémy nemusí být srovnatelné (jak ostatně zmiňuji i v článku) a je to je den z velkých limitů. Stejně tak mžůe hrát roli bias vše výzkumníků i dalších zůčastněných atd atd, autoři se často řeptahují o metodologická pochybění (četla jsem kritiky na americké a další studie i reakce jejích autorů a jsem si vědoma toho, že celá stiuace je mnohem komplikovanější - jak vysvětluji i v článku, udělat plně kontrolovanou, standartní klinickou studii je v podstatě nemožné...a vše ostatní má svoje mouchy). A největším problémem je, že na spoustu věcí data zkrátka opravdu nejsou. Zdá se, že v Nizozemí se rodí doma stejně jako v nemocnici, minimálně všechny dostupné studie nenachází významný rozdíl. Na druhou stranu bylo by fér i říci, že to znamená, že se rodí všude stejně “špatně” (z pohledu dítěte) - Nizozemí má již mnoho let jednu z nejvyšších neonatálních úmrtností mezi evropskými zeměmi, jak potvrzují mnohé studie (https://www.cdc.gov/nchs/data/nvsr/nvsr63/nvsr63_05.pdf , http://www.pordata.pt/en/Europe/Neonatal+mortality+rates+and+late+foetal+mortality+rate-1258 , https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23582517). Vysvětlení je neznámé, ale zdá se, že v Nizozemí prostě něco dělají pro děti zle doma i v nemocnici a i když vezmeme v potaz, že v zemích s nejnižšími čísly možná jsou zachraňovány i děti, pro které by bylo lepší nežít, těžko to budeme tvrdit o celém zbytku rozvinuté Evropy.

2) V USA jsou čísla neonatální úmrtnosti taktéž globálně neveselá, zejména v nižších socioekonomických třídách bez přístupu k pořádné zdravotní péči (jakékoliv) a i proto je tedy otázkou, nakolik se to dotýká domácích por

http://www.biostatisticka.cz/proc-se-nektere-studie-o-porodu-doma-tak-zasadne-lisi-od-jinych/

Rozbor amerických výsledků domácích porodů, který polemizuje se závěry autorky blogu. Opravdu by již stálo za to zpracovat relevantní česká statistická data. Ročně rodí doma v Česku plánovaně několik set žen (i když dle Úzis jen několik desítek, ale jejich data jsou nekompletní) stejně tak s porodní asistentkou v porodnici. Věrohodnou statistiku, která by porovnala české výsledky porodů doma a kohorty tzv. nízkorizikových rodiček při lékařský vedených porodech - statistiku nejen co se týče fatalit, ale i méně závažných komplikací, nástřihů, císařských řezů apod. Těch domarozených dětí běhá po Čechách odhadem asi dvacet tisíc za posledních dvacet let - to už na slušnou statistiku je.

K počtům domarozených dětí http://www.biostatisticka.cz/deti-ktere-pro-stat-neexistuji/#more-2668

Když jsem Váš článek uviděla, jen jsem ho přeběhla očima a nechala si na později, pro klidné přečtení. Ale nějak automaticky jsem očekávala bouřlivou diskusi právě kvůli věcnosti článku.

Když jsem si ho stihla dvakrát v klidu přečíst a popřemýšlet si, překvapilo mne, jaký "tu" máte při tak výbušném tématu "klídek".

A soudím, že to dokazuje, že to se "selským rozumem" u nás není tak špatné. Běžné matky pravděpodobně prostě jednou do spádové porodnice, ty uvážlivější si nějakou vyberou a nepotřebují nic komentovat. No a pro hlasité (jemněji to neumím napsat) propagátorky domácích porodů je článek prostě věcný a v číslech ukazující, že každý domácí porod prostě nemusí být orgasmická idylka a vůči tomu se obtížně útočí.

Ještě jednou děkuji, do některých zdrojů se ještě pro zajímavost a zamyšlení podívám.

Způsob, jakým pracujete s informacemi mne opravdu potěšil.

V péči mám ženu, které dítě dítě při domácím porodu zemřelo, velmi pravděpodobně díky laxnímu přístupu porodní asistentky. Nikde netvrdím, že porod doma musí být a vždy je orgasmická idylka - může skončit bolestnou zkušeností - stejně jako porod v porodnici. Nicméně pro spoustu žen je porod doma nádhernou, posilující zkušeností, často korigující předchozí porodní trauma. Pokud se podíváme na americká data porodním asistentkám doma tan umírá při porodu doma 12 dětí z 10000, českým lékařům při porodu v porodnici 30 - 50 dětí z 10000. Čeští lékaři v nemocnici tak mají o řád horší výsledky, než americké porodní asistentky doma .... A o tom, jak končí porody, když se žena slepě odevzdá do péče českého zdravotnického systému, o tom je zbytek mojí terapeutické praxe. Jenže to, že v českém porodnictví je hodně věcí špatně a jen málo porodniků umí rodičku podpořit v ženě přirozeném porodním procesu a problémy řeší především skalpely a medikací, to nikdo nechce řešit. On totiž porod s chirurgickými zásahy, vedený vůči rodičce nešetrně a bezohledně, limituje možnosti dalšího těhotenství. Když se podíváme na ta americká data, pro ženu je nejlepší rodit v porodnici s asistencí pouze kvalitní porodní asistentky - kdy jsou lékaři jen v záloze pro případ komplikací. Takže pokud si žena přeje i v Čechách rodit přirozeně a s respektem k jejímu tělu, měla by si najít porodnici, která jí toto umožni a řádně sena porod v mnoha směrech připravit, nikoliv se odevzdat systému a jet do nejbližší spádové.

V mém článku polemizuji především s tvrzeními českých lékařů o ohromné rizikovosti domácích porodů. V Nizození jsou rizika doma či v porodnici srovnatelná, v USA jsou rizika u domácího porodu vyšší, protože USA nemají tak propracovaný systém domácích porodů jako Nizozemí. Otázka je, jakou cestu v Čechách zvolit. Zda mávat americkými daty, která říkají, že při porodu doma zemře 12 dětí z deseti tisíc a v nemocnici s certifikovanou porodní asistentkou pouze tři (pozor, v Čechách možno takto rodit pouze při financování asistentky soukromě, české porodnice porod vedený pouze prordní asistentkou v rámci státem financované péče nenabízí) a s lékařem pět (zajímavé, že v Americe jsou asistentky ve vedení prodů lepší, než lékaři). Nebo se dívat na data nizozemská (která pracují se statisící porodů), kde dosahují doma i v nemocnici stejných výsledků. Nejlépe by bylo dívat se na data česká, ale ta jsou pro oficiální zdravotnictví neexistující. Ženy, které volí porod doma v Čechách tak obvykle činí kvůli traumatizujícím, ponižujícím zkušenostem z českých porodnic, kdy v důsledku chyb personálu čelily zaásadním zdravotním komplikacím, kterým se při dalším či dalších porodech doma s vybranou porodní asistentkou vyhly. Tady je právě ona diskuze - musí se žena vystavovat ponižujícím a traumatizujícím zkušenostem, protože v porodnici má možná nižší míru rizika? A o kolik je ta míra rizika v českých podmínkách skutečně nižší, když nemáme pro Čechy relevantní statistická data? A má stát právo nařizovat mi způsob porodu, když je to služba, kterou si povinně platím? Nejsou rodičky tak trochu v pozici zákazníka, který by měl mít právo rozhodovat, jakou péči chce za své peníze dostat? Dívat se, jestli je ta péče v souladu se standardy jinde? Což mnohdy není - doporučení WHO jsou pro české porodnictví často nerespektováníhodné bláboly ...

Tak článek mi chyběl, děkuji vám za něj a dovolím si šířit. Souhlasím i s tím, že by bylo v této věci vést diskusi o tom, kde začíná právo dítěte a končí právo matky. Ani já odpověď nemám. Hovořit by se o tom ale mělo.

Sama mám děti už dospělé, teď i malíčkou vnučku, okolo novorozenců jsem se několik let pracovně pohybovala, tak je mám, asi pochopitelně, tendenci chránit.