Jsem pro, pri veskerych svetovych protestech, at uz to bylo nekolik let v USA proti valce ve Vietnamu a u nas jste se o tom moc nedozvedeli, pokud ano, tak jen to, co Velky Bratr dovolil Kazdy kus protestniho umeni se zapise do historie, staci navstivit muzeum moderniho umeni v Rime a desitky obrazu proti WW2 vam vytvori husi kuzi a vetsina by se dala zaradit do "moderniho" umeni.

Dekuji za myslenky pana Cerneho, aspon donuti par lidi premyslet

Ve svém článku uvádíte, cituji: "Nemyslím si, že někdo chtěl a chce znovu měnit historická fakta a upírat zásluhy těm, kteří je mají,..." Jenže v tom nemáte tak docela pravdu. Takových lidí, kteří by rádi změnili historická fakta, je velmi mnoho. Například stále častěji lze pozorovat bagatelizaci nacistické invaze a oproti tomu démonizaci Rusů.

Divíte se Rusům, že udržují "kult pabědy"? Rusů padlo dvacet milionů. Přímých pamětníků války je v Rusku pořád ještě desetkrát víc, než mezi vojáky západních Spojenců. Prakticky každá ruská rodina má někoho, kdo ve válce padl. Rozsah zkázy, který se v Rusku odehrál, je pro nás nepředstavitelný. My máme své Lidice, avšak takových obcí s podobným osudem mají Rusové desítky. Podíváte-li se na rozsah bojů na území Sovětského svazu, tak musíte pochopit, že kdyby Rusové na sebe nevázali osmdesát procet síly nacistických armád, těžko by mohlo otevření západní fronty uspět.

Ve svém článku píšete, že "hledat v těchto symbolech politikum je cesta do pekel". Měl byste se toho držet. Natření ruského tanku na růžovo je třeba vnímat především v kontextu skutečnosti, že při osvobozování našeho území padlo sto dvacet tisíc Rusů – většinou velmi mladých lidí. Jen hlupák by je podezíral z nějakých politických spekulací a intrik. Ano – můžeme oprávněně vnímat ruský tank jako symbol následného politického ujařmení naší země, ale v tom případě je pouze jediná cesta – navrhnout pro padlé vojáky nějaký důstojnější památník. Cokoli jiného, včetně natření tanku na růžovo, je nedomyšlená samolibá zhovadilost.

Dějinné události se navíc nikdy neodehrávají izolovaně – mají své příčiny a následky. Naše uvržení do totality nezačalo s koncem války, začalo ještě před jejím začátkem podpisem Mnichovské dohody. Kvůli Němcům zahynulo tři sta šedesát tisíc Čechoslováků a během válečných let nám byly způsobeny škody odpovídající dnešním deseti bilionům korun. Pokud někdo požaduje sebereflexi po Rusech, možná by měl stejnou rétoriku použít nejprve vůči Němcům.

Dějiny nikdo nemění a není k tomu důvod. Ony se mnohdy jeví jinak - po prostém zveřejnění zamlčovaných faktů. Např. 20 mil. obětí Rusů - pak můžeme považovaz za oběť úctyhodnou + zároveň obžalobu tamních poměrů, způsobu vedení války a Stalina samotného. Podobně pak Katyň s ruskými snahami vpisovat na pomníky datum o 1 rok dříve ! Pak vrchol kuriozity - Hitlerovci sami volají, že to neprovedli ! ... K čemu to Moskvě bylo dobré !? ...

Já to asi cítím příliš jednoduše. Domnívám se že taková pouť smíření by měla začínat u Kounicových kolejí kde by se německá delegace poklonila památce popravených československých vlastenců a pak by mohla v klidu pokračovat do Pohořelic.

Pouť pouze do Pohořelic mi připadá jako jednostrannému přiznání viny a nikoli jako smíření.

Já si myslím, že na takové akce nelze nahlížet tak, že jejich aktéři ignorují jiné historické události, pokud to tedy přímo nedeklarují. Tedy mohu se zúčastnit oslav bitvy na Vítkově nebo jiných husitských bitev zazpívat si tam Ktož jsú boží bojovníci, ale to neznamená, že si neuvědomuji také méně lichotivé stránky husitského hnutí. Na druhou stranu je pravda, že takové akce není vždy nutné realizovat jako provokaci (asi je lepší nějaká diskuse), protože ještě žijí lidé, kterých se to či ono osobně dotýká, což u Žižky asi neplatí.

Ty skupiny s trenkami, přelakovanými tanky, podobně bunkry za umělecké nepovažuji. Zřejmě směsice rebelantství a exhibice. Nicméně neodmítám - vidím tam jistý vklad k diskusi, zamyšlení - boření stereotypů ... Např. i to pražské povstání, v plné úctě k RA - reálné okolnosti byly zcela jiné ! Takže tank na růžovo byl přemalován již dávno předcházející ideologií ! ...

Jak jsem psal v článku, umění je jenom slovo, pod kterým si každý může představit, co chce. Někdy se za umění nepovažuje interpretace, ale jenom tvorba. Tak by třeba Karel Gott nebyl umělec (pokud ho nebudu vnímat jako malíře), ale pouze interpret. Performance je v jistém smyslu podobná, tím počinem je prezentace ne tvorba (nebo jenom velmi primitivní tvorba), byť to může být nesrovnatelné s vynaloženým úsilím. Ale zase, vynaložené úsilí nebývá měřítkem hodnoty díla.

Občas teď v Brně kolem onoho tanku jezdím. Je to možná zvláštní, ale ve mně ta růžová barva vyvolává pocit klidu. Zelená barva na podobném zabíjecím stroji uprostřed města by vyvolávala pocit, že něco asi není v pořádku. Ale ta růžová, daleko viditelná, pro mne znamená, že přes všechny problémy máme stále to nejcennější - mír. Nikomu svůj názor nevnucuji, ale já takový pocit mám.

Ačkoli jsem, co se umění týče, výrazně liberálnější s podstatou článku souhlasím.

Já jsem nikdy neposuzoval přelakování toho tanku z politického pohledu na věc.

Mne vždy zarážel a vždy zarážet bude fakt, že jeden člověk si osobuje právo nějak upravit věc, která mu nepatří, a jiní lidé ho v tom ještě podporují vyjadřováním souhlasu.

Jsou nás v téhle republice miliony. To znamená miliony různých názorů, protože neexistují dva lidé, jejichž názory na všechno kolem nás by se stoprocentně shodovaly.

V roce 1989 jsem miloval Václava Havla, ale poté v mých očích začínal hluboko klesat, až se v mých názorech dostal na úroveň Klementa Gottwalda. Přesto si nemyslím, že bych měl právo poškodit nápis "Náměstí Václava Havla", kerý se nachází u Nové scény Národního divadla.

Prostě nemůžeme dovolit deseti milionům lidí, aby každý podle svého názoru poškodil, přemaloval, odstranil nebo třeba přemístil to, co jemu se konkrétně nelíbí. A když to nemůžeme dovolit všem, tak je logické, že bychom to neměli dovolit nikomu. Proč by to mělo být dovoleno občanu Davidu Černému a ne třeba mně, mé tetě Jiřině, jejímu choti Františkovi nebo mé milence Milence? Jako výtvarník je pan Černý vysoko nade mnou, Jiřinkou, Frantou i Milenkou, jako občan však je na naší úrovni. Ani výše, ani níže.

Vždy by se mělo jednat o úřední rozhodnutí. Takovéhle věci by měly být dovoleny buď všem, nebo nikomu. A protože je nelze dovolit všem, neměly by být dovoleny nikomu.

Opakuji, co jsem již napsal na začátku: Všimněte si, že se politickou stránkou věci ani trochu nezabývám. Beru to výhradně z majetkoprávního hlediska. Ten tank mu nepatřil, neměl na svůj tehdejší čin právo.

Máte pane Beneši zajisté pravdu v tom, že Davidovi Černému tank nepatřil a tudíž by ho neměl natírat. Devadesátá léta ale byla poznamenána těmi nešťastnými čtyřiceti lety, kdy nám bylo neustále vtloukáno do hlavy, co máme považovat za umění a co se musí i fyzicky sprovodit ze světa. Takže ten tank beru všeobecně jako uvolnění letitého přetlaku. Jestli se chtěl, nebo nechtěl David Černý zviditelnit nevím a je mi to jedno. Zaráží mě, že i po tolik letech se stále řeší jestli bylo správné ho natřít, jestli je to umění. Myslím, že trestný čin spáchaný natřením sovětského tanku na růžovo je promlčen a není třeba ho neustále dokola rozebírat.

V podstatě souhlas. Bohužel, u mnohých ,,počinů" až vyčnívá snaha i o zviditelnění se, ,,vezení se na vlně", nejednou až i s ,,kupčením s ostatky". Mnohým to až konvenuje ve snaze o černobílý náhled a snahu o vyložení jednostranné až účelové, s cílem manipulace s fakty. To praktikovali kom, ovšem se změnou systému to nezmizelo, jen se mnohé předkládá až i v opačném gardu

Souhlasím s tím, že se mnozí vezou na vlně jakési kontroverze či skandálního názoru a jeho projevu, které jsou jaksi zajímavé, to tak bývá, ale nemyslím si, že by byla odborníky opět historie zkreslována. Možná to tak může působit, když jsou prezentovány skutečnosti dříve neprezentovatelné až příliš často a příliš důrazně.

Na růžovým tanku mi vadí, že si do něj nemůžu vlézt a dělat Bum Bum. Je nějaké hnutí pro to?

...možná tak hnutí otočné věže