Nesnáším ,někde přijít pozdě, takže

Nic si z toho nedělejte, já taky chodím trapně včas. Svou úchylku se snažím taktéž převést na potomstvo, samozřejmě si nesčetněkrát vyslechnu: zase tady budeme jak trapáci první a já nesčetněkrát opakuji: No a co? Lepší dříve, nežli později...

Taky jsem všude o něco dřív. Stejně to mají i moje dcery a občas mi to nezapomenou (v dobrém) vyčíst, že prý je to tou mojí blbou výchovou (nesměly přijít domů později, než jsme se dohodly) a jsou "poslední na světě", kdo chodí včas.

Tak klid, bude nás posledních, co jsou všude první, víc :-)

Také jsem nesměla přijítm později, jinak týden nic. Mohla jsem ve středu a v neděli, v létě od 17-19, v zimě 16-18. to se rodičové divili, když jsem v necelých 17 otěhotněla. A jak jsem si libovala, že jsem pánem svého času. I když jsem leckdY s kočárem uháněla ozlom krky, protože jsem řekla, že přijdu v tolik a tolik

Nedejte se odradit ! Včasný příchod je ctnost a u dámy dvojnásobná ! S námi pamětníky se to má tak, že před 40 lety byly jízdní řády jen orientační a vzhledem k postupujícímu rozkladu plánovaného hospodářství se dopravce vždy měl na co vymluvit. Občas pár autobusů MHD vynechalo a pak přijely tři najednou, to když řidiči na konečné hráli mariáš. Dnes přijdu do stanice metra a vím, že mi vlak jede za 37 vteřin. Nedivte se, že my starší se té rozkoše z přesnosti nemůžeme nasytit / bez ironie /.

I já chodím všude včas a s předstihem. Nedovolila bych si někoho nechat na mě čekat, je to neúcta k tomu druhemu, řekla bych až hulvátství, ale může nastat i to, pak je na místě omluva a musí jít o výjimku...

Souhlasím. Bohužel druhá opožděná strana si s nějakou úctou neláme hlavu.