No, někdy se mi stane, že v polospánku vystřelím z postele preventivně likvidovat následky něčeho, co předznamenávají divné zvuky třeba v kuchyni. A pak zjistím, že kočky jsou úplně někde jinde.

Hezka varianta halucinace kocky, Ivko:)

Halucinace jsou ve stejném pytli jako sny. Nejlepší sny se sní, když ve Tvé posteli je nalevo Čičik, vpravo Varja a v nohách Baltazar (kolie). V podstatě ležíš na zádech, neboť při každém pohybu srážíš z postele jednoho z nich. Proto se nehýbeš a i tak je to krásné. Doporučuji!

Krasne, Marceli. Jen s timhle snenim musime malicko pockat, nez nasi pubertaci vyrostou a prestanou lovit cloveci nohy pres perinu:)

no co, každý máme něco

A to je správné, Jaromíre

Honzo, pravda, naši miláčkové mají halucinace. Sleduji to doma. A některé halucinace jsou i zábavné

Tušil jsem Pavle, že to bude fungovat i u Tebe.

Samozřejmě! naprosto stejně! Jsem podnájemníkem čtyř koček, takže to mám teda mnohonásobně víc...

Zuzano, o tom nepochybuji, však vím, jaká jsi skvělá kočičí máma

Halucinací naší Stázinky je, že se jí na zahradě v trávě podaří ulovit ptáčka. Ještě nikdy se jí to nepovedlo - je černá jak uhel a každý rozumný opeřenec ji vidí už zdaleka. Dokonce se to ptactvo tváří, jakože ji nevidí, vyprovokují tak neobyčejně úskočné plížení - a pak jí škodolibě ufrnknou kousek před startem. Jsou to ptáčkové a tak jsme rádi, chválíme jí jen za myši. Aspoň ty nám tedy nosí náhradou, pravidelně před práh u vchodu a naprosto unešeně čeká na pochvalu. Je to zábava. Zdravím pane Pražáku, máte to pěkně odpozorované.

Stázinka musí být výjimečné kočičí stvoření. Díky, Dano, hezký den

To známe, u nás je to ještě horší, na stole je něco k snědku a náhle to zmizí před očima, aniž byste stačili něco zahlédnout. Naši psi to určitě vidí, protože se najednou olizují na druhém konci místnosti.

Zřejmě ten Schrodingerův efekt funguje nejen u koček, ale i u psů

a pravdivé sny, kočky už jistě sní...

Však Horste, co si my dva staří kocouři budeme povídat

Těžko si nějakou halucinaci vybavuji, protože je možné, že jsem vůbec netušila, že o halucinaci jde. Co se týče kočičích miláčků ( psích, andulčích), mě nic nepřekvapuje, a vše mi přijde naprosto normální. Já jsem třeba několikrát zažila přenos myšlenek. Nekecám. Měla jsem kdysi kocourka, také se dožil požehaných 16 - ti let, a ten byl vždy takový zvláštní. S delší srstí, černý jak noc. Spal mi na zádech, měla jsem ho jako termofor na krční páteř. Jednou se ztratil. Nebyl den, dva, já jsem vyšilovala, hledala kolem baráku, mlátila do kastrůlku, cvakala víčkem konzervy - nikde nic. Následně se stalo cosi - byla neděle, seděla jsem v kuchyni, a ostatní vím spíše z popisu rodinou. Prostě jsem vstala, oblékla si mikinu, bez slova odešla, a vím, že jsem zamířila někam, kam bych normálně vůbec nešla. Daleko od baráku, do vedlejší skoro neobydlené ulice, asi dva km daleko - a tam u jedné kůlny seděl můj kocour. normálně jsem šla za ním, aniž bych tušila, že tam bude. Prostě mě zavolal. Podruhé se mi to stalo tak, že jsem přišla domů, a najednou jsem měla nutkání hledat jiného kocoura. Bez nějakého zjevného důvodu - prostě - kde je Honzík? Po chvilce hledání jsem našla Honzíka nahoře na hrušni, s přeraženou nohou. Nemohl dolů. Prostě jsem věděla, že ho musím hledat, protože se něco děje.

Takže nějaké halucinace - to by mě vůbec nerozhodilo. Ani do Bohnic bych se nechystala. Vlastně do Horních Beřkovic. Jsou blíž.

Tak to je výjimečné souznění člověčí a kočičí duše