Zuzano, já lítám furt, zadek nezadek. Často ale taky padám, což je hnusný - vždycky nadskočim na posteli, jak kdyby mi do zadku zabodli kudlu. Hezky jsi to napsala!

dyk seš taky mladá holka, Šárko! Jo a padám taky a to není příjemný...

a treba za tohle nominace ode me!

Marku, dík! Dnes v noci budu určitě lítat!

Ve snech lítám vlastním pohonem víc než často (navzdory přebytečným kilům), a před hrozícím držkopádem mě prozatím vždycky zachránilo probuzení. Zato do útrob ocelových ptáků lezu nerada. Tam se sice na probuzení spoléhat nemohu, ale několik doušků povzbuzujícího nápoje mě ze stavu otupělosti strachem rychle vyvede.

To je zajímavé. Mám už také těžký zadek, ale když jsem se chtěla v moři potopit, pořád plaval na hladině. Luštěninami to nebylo.

Litani je super, a cestovani taky! Jednou jsem dokonce byla na konci sveta!

Mně se Zuzanko ve snech celý život zdávaly blbosti. Ovšem věrohodné. A některé jsem si i pamatovala. Nelituji toho. A snad jako za odměnu, poslední léta začínají i mé sny být trochu hudební. No, endlich! Pěkný večer přeji a zdravím.

Neplakej, však jsi ještě mladá!!!

Dík!!

já v mých snech naopak padal. už mě to ale taky přešlo

Zuzano, zkus v tom snu zavřít oči a zatočit se dokolečka. Když je zas otevřeš, budeš úplně jinde a nepřítel bude pryč. Sice jsem to nezkoušel, ale musí to fungovat, neb ve snech zabere vše, co čemu věříme. Měj krásné dny a sny

Honzo, zkusím!

Taky už skoro nelítám. Škoda, škoda. Ale třeba se zase někdy zadaří.