Malé děti to umí, ti hodně staří také, ale už někdy není komu. Celé roky vzpomínám na svojí babičku, která stála v pozadí všeho. Vždy činorodá, připravená pomoci, ale neviditelná. Až poté co odešla, jsem objevila její básně. Vůbec jsem nevěděla, že nějaké psala! A mezi nimi verše:

"Vždy říkáme si:

„vzpomeneme jednou“,

však potom v chvíli

mrazivou a bědnou

zavřou se oči

matky, tolik bdělé.

Dluh chce se platit...

Není věřitele."

Dnes si s ní v duchu povídám každý den - mnohem častěji, než když jsme ještě byly spolu. A stále doufám, že se slyšíme...

Zdravím a děkuji. Někdy opravdu víme málo o svých nejbližších. Pak nám odejdou a my si uvědomíme, že jsme chtěli ještě něco říci. Proto nečekejme.Dluhy je třeba splácet hned. Hezké. Ch..

Zdravím a děkuji. Ch.