Ačkoli jsem byl v době dělení Československaproti, dnes jsem rád, že se tak stalo a není to proto, že bych na Slovákypohlížel spatra či si je nějak ošklivil. V době společného státu jsme sehašteřili a vyčítali si neustále kdo na koho vydělává. Toto rozdělením státuúplně odpadlo a já jsem přesvědčen, že dnes žijeme jako dobří sousedé, kteří senavzájem respektují a navzájem se mají v úctě. Slováci odhodili svůj komplexmenšího bratra a plně se emancipovali a Češi si zase odpouští věčné mentorovánía poučování, které Slovákům v minulosti tolik lezlo na nervy. Myslím, že jakopříslušníci dvou různých ale blízkých národů s podobným jazykem, dokážeme žítlépe, než ve společném státě.

Naprosto přesně vystiženo

Já su Moravanka z dědiny, kde je řeka Morava "rozpůlená" Česko-Slovenskou hranicí. Kde jsme se hrávali, plavali, tak teď je to jak u Cimrmanů. Jsem v Čechách, jsem na Slovensku, jsem v Čechách, jsem na Slovensku.....Pro mě je důležité - jsem na Moravě, jsem doma.

Čo bolo, to bolo. I když jsem to rozdělení oplakala (nesmějte se, opravdu), myslím, že dnes je klid u nás i na Slovensku a to je důležité. Čert vem politiku.

Kdybych mel tady napsat co si myslim o rozbiti R-U, CSR, Masarykovi, prazskem centralismu, ceskem nacionalismu, tak to opravdu nestoji za ty utoky. Vsiml jsem si take, ze v tomto blogu bylo uplne zapomenuto na Moravu a Slezsko. Mozna Slovaci jednoduse hazi vsechny do jednoho kose jako Cesi, ale CR opravdu neni jenom jeden narod. Narod moravsky se probouzi a pokud nebude vyslysen podobne jako Slovaci, muze si v budoucnu rict o sve!

No, Sudety také chtěly být jenom svoje, neblbněte lidi.

Jen takovou malou poznamku.

Kdykoliv jsem se v "cizine" setkal s krajany, tak ti cesti vzdy mluvili o Cesich. Ti slovensti vzdy o Cechoslovacich.

Citite ten rozdil?

Jádro našeho zahraničního odboje v II.WW tvořili Čechoslováci. Proč asi

Ale jeden detail: pokiaľ viem, do parlamentu doniesol pán Kocáb cca 2 200 000 podpisov proti deleniu republiky. Z toho cca 2 000 000 z Česka, 200 000 zo Slovenska. (Nepomohlo, páni Klaus a Mečiar boli nepriestrelní).

Keď už o tom píšem, deliť sa na menšie štáty je blbosť. Ako ČSFR by sme boli v Európe štát strednej veľkosti a naše slovo by niečo vážilo. Teraz sme v očiach západu malí somári. Keď už deliť, tak na federáciu: Spoločná mena, zahraničná politika a vojsko, inak si každá časť hospodári sama.

V daném čase různých tahanic okolo ekonomiky, kompetencí i různých partikulárních zájmů bylo, bohužel, ač jak pro koho, rozdělení asi jediným možným řešením, ač ani Mečiar s ním původně příliš nepočítal.

Problém Slováků byl v tom, že se jedná o velmi mladý národ. Fakticky se až do 19. století se jednalo o zbytky Slovanů, které nikdy žádnou společnou kulturu ani jazyk neměli a jejich jediná politická historie byla v rámci Uherského království. Z tohoto hlediska bylo přehlížení Slováků ze strany Maďarů docela pochopitelné. Faktické opovrhování Slováky ze strany Maďarů ale způsobilo, že se nikdy "nemaďarizovali", a z toho vyplynula jejich moderní historie.

Napriek tvrdeniam niektorých slovenských nacionalistov po väčšinu spoločného spolužitia nebola maďarizácia silná. Do 16. storočia prakticky žiadna a do 19. storočia bola úradným jazykom latinčina. Spojil by som to skôr s týmto. Asimilácia samozrejme prebiehala. Podľa genetických testov "Maďari originál" tvorili len malý zlomok populácie... v podstate sa v nej rozpustili a zostal len jazyk.

Čo sa týka etnogenézy, Slovania prišli na územie Slovenska v niekoľkých prúdoch. Nedochovali sa názvy kmeňov, na rozdiel od územia Čiech, ale asi to bolo podobné. História Slovákov by mala trápiť len mužov... ženy si ponechali pôvodné pomenovanie pre Slovanov a územie takisto. .

Kdyby bylo referendum o rozdělení Československa, tak Slováci by určitě hlasovali pro rozdělení.

Za společného státu se na Slovensku říkal jeden vtip, který, myslím, dost dobře charakterizuje postoj Slováků k Čechům: "Viete, čo je najkrajšie na socializmu? Že ho majů aj Čehůni."

Ovšem, také se říkalo, že II.WW byla bezvýznamnou epizodou v období SNP. Stejně tak se říkávalo v oněch časech, že ,,dole Prahou je ešče vela Čechov, že

Nemám k vašemu blogu výhrady. Je slušným vyjádřením subjektivních pocitů. Jednu objektivní skutečnost, kterou sám uvádíte, si však dovolím zdůraznit, protože v koncentrované podobě vystihuje vztah Slováků k bývalému Československu. 28. říjen není na Slovensku státním svátkem. Vše ostatní jsou už pak jen řeči, úhly pohledu (tím nemyslím blogera, ale "vědce") a co by kdyby.

28.10. je na Slovensku pamätný deň.

Mate pravdu, vetsina Cechu vubec neni schopna pochopit ty Slovenske vyhrady k CSR.

Zakladni veci bylo a je ze Cesi vzdycky fakticky povazovali Ceskoslovensko za Cesko s uzemim navic

- a taky vetsinou pouzivali slova "cesky" a "ceskoslovensky" jako synonyma

(viz kdyz mojeho otce opravil rozcilil celnik u Bratislaby roku 1988 kdyz otec rekl ze neveze zadne "ceske penize")

Tenhle subtilni, ale vlastne zasadni, problem mi dosel az leta po rozpadu federace.

Především za závěr článku

Předchozí části by bylo lze jak doplnit, tak i ,,rozporovat", jakož i prezentovat pod různými úhly pohledu, od politických aspektů až po ekonomiku, atd. K odboji pak též možné různé výklady. Např. SNP nebylo až tak spontání, ale též i politikum, s cílem poválečné obnovy ČSR jako celku. Atp.

P.S.: ještě si dovolím doplnit, ne-li až zdůraznit, že nikdy mezi našimi národy nepřevládal až tak zásadní rozpor, neřku-li, snad až na ,,jisté výjimky", DOKONCE snad AŽ NENÁVIST