Jestli existuje hranice, za kterou už vesmír nelze pozorovat, protože se vzdaluje rychlostí větší než světlo, jak se to srovnává s poznatky, že rychlost světla je stejná bez ohledu na vzájemnou rychlost pohybujících se objektů? Jestliže světlo opustí vzdálený objekt rychlostí světla, pak i my jako pozorovatel zjistíme, že k nám dopadlo známou rychlostí světla. Myslím, že fungování vesmíru je mnohem složitější a že zřejmě nebyla plně doceněna funkce pozorovatele, tedy vědomého subjektu, který je vždy jeho zdánlivým středem, ať se nachází v kterémkoli bodě. Možná ani žádný velký třesk neexistoval, je to jen důsledek nepochopení funkce pozorovatele. Vteřinu po velkém třesku (z našeho zdánlivého pohledu) mohli existovat pozorovatelé, kteří koukali na černou oblohu, měřili rychlost světla a předpovídalo jeho vychladnutí.

Jenže tady nejde o rychlost světla, která zůstává konstantní, ale o rychlost rozpínání prostoru. Čím je od nás objekt dále, tím rychleji se rozpíná prostor mezi námi a tím objektem.

(hlasem poručíka Columba)

...ještě jednu maličkost (ohledně plochého vesmíru): jak je to skloubeno s tou Einsteinovou představou, že gravitace zakřivuje prostor?

Je to tak, že fyzici tu představu opustili a dívají se na prostor skutečně jako na hladkou a plochou kopii nějakého Euklidovského prostoru a nebo je ta plochost patrná jen v těch největších škálách a v malém měřítku je vesmír stále (lokálně) zakřiven, podle toho, kde je kolik hmoty-energie?

Můžu si tedy vesmír představovat jako velkou deku hozenou na pláži, která z dálky vypadá jako víceméně rovina, ale při bližším přezkoumání je na ní spousta malých pahorků a údolí vyplývajících z nehomogenního rozložení písku?

Asi tak nějak se to dá vyložit.

Tu analogii s balonkem jsem uz slysel, a tudiz si myslel, ze stred je nekde "uvnitr", tedy v posunu v dalsim rozmeru. Je-li vsak plochy, pak tomu tak neni a mne se "zhroutil vesmir" Zajimavy clanek, Danko. Diky, hezky vecer

Já děkuju za návštěvu a jako vždy milá slova. I vám krásný večer, Honzo.

Ještě k velikosti Vesmíru v okamžiku Velkého třesku. Je-li Vesmír plochý nebo hyperbolický, podle relativistických modelů byl nekonečný už v okamžiku Velkého třesku,ale vzhledem k dnešní velikosti miniaturní. Miniaturní nekonečno, to je lepší než Cimrmanovská ostrá prosba!

Konečnost či nekonečnost asi nebudeme mít možnost nějak ověřit, jde o extrapolaci našich zkušeností do exotických stavů hmoty, kde je jejich platnost s otazníkem. Je zde nutná přinejmenším kvantová teorie gravitace, k níž má fyzika dost daleko.

Bude to ještě nějakou dobu trvat, než se dostaneme v pokusech až na samou hranici vzniku. Zatím je na urychlovačích potvrzena éra kvarků, kvark-gluonové plasma, jestli se nepletu (nebo už došli zase dál?).

Já to chápu takhle: Prostorově dává vesmír smysl až při určité teplotě (energii), při vyšší teplotě byl prý stav vesmíru neurčitý co se týká dimenzí. Takže on sám, když měl neurčitý počet dimenzí, které se možná ještě nedejbože neustále měnily, neměl velikost.

Až při určitém stupni ochlazení pak vznikly tři dimenze a směr, kterým se ubírá entropie. Proto je to miniaturní nekonečno tak trochu přiblížení k něčemu, co se nedá běžnými slovy popsat. Už vzniklý vesmír měl těch dimenzí mnoho, až později se vykrystalizovaly právě ty tři.

(to je momentální teorie, která pro mě dává největší smysl)

Promiňte, že se do vaší diskuse míchám pohledem laika:

Vzhledem k tomu, že vesmír vznikl velkým třeskem z bodu o velikosti nula, vzhledem k tomu, že v současnosti byla zjištěna galaxie, z níž k nám doletělo její světlo za 13,2 miliard roků, vzhledem k tomu, že se vesmír rozpíná, je nepochybné, že vesmír je konečný.

Problém je ovšem v tom, že za 13,2 a jeden rok můžeme zjistit, že je tam ještě vzdálenější galaxie.

To první světlo, které vzniklo ve vesmíru vnímáme jako záření pozadí. Ty první galaxie se tuším (?) konaly už 80 000 let poté.

Ve skutečnosti (díky dalšímu a dalšímu rozpínání vesmíru, zatímco ten horizont viditelnosti (viz blog) zůstává stejný, budeme v budoucnosti vidět stále méně a méně galaxií. Záření vesmírného pozadí bylo homogenní a bylo všude, takže to nám zůstane zachováno, myslím.

Mějte moc hezký den, Roberte a děkuju za návštěvu blogu.

Paní Tencler, vaše blogy jsou krásné nejen pro jejich nádherné obrázky a uchvacující obsah, který my, nefyzikální jedinci chápeme spíše intuitivně, než technicky, ale i pro zajímavé komentáře diskutérů

Děkuju, jste na mě moc hodná, stejně jako ti milí a vzdělaní lidé, co si sem chodí diskutovat. Moc mě těší, že mám takové příjemné publikum - a dozvídám se tu moc často zajímavé věci. Děkuju za milá slova i za návštěvu. Mějte i vy moc hezký den, Olgo.

Nešlo by to napsat jednodušeji tak, že s rostoucí vzdáleností světelného zdroje od nás ubývá světelných paprsků, dopadajících do našeho oka, až od určité vzdálenosti úplně zaniknou?

Dále "plochý" vesmír? Je to prostor, "řídce" vyplněný oddělenými tělesy, pohybujícími se ve vzájemném působení dostředivých a odstředivých sil, ve všech směrech do pro nás nezmapovatelných vzdáleností. A tato tělesa se od sebe ve všech směrech vzdalují.

V určitém přirovnání něco jako vodní roztok, v němž se rozvířené částečky hmoty vznášejí a pohybují všemi směry (ovšem ve vesmíru v systémovém pořádku), a tento roztok stále všesměrně nabývá na svém objemu.

Není zde středu, proto i teorie "velkého třesku", tedy nějakého centra, ze kterého se vše ve vesmíru odvíjí, je nesmyslná.

Ty paprsky nezaniknou, jen je jich tak málo, že už nevyvolají v našich nervových drahách určitý elektrický impuls a my tedy nic nevidíme. Dalekohledy sbírají parsky (fotony) na daleko větší ploše než naše oko, proto vidí těch hvězd víc než my.

Právě proto, že prostor vzniká v každém bodě už existujícího prostoru, není Velký třesk nesmyslný. Ve skutečnosti byl Velký třesk úplně všude.

Krásný den, Jiří.

No jo rozpíná se ale kam ? Ten vesmír nafukuje kdo ? Údajně vznikl z atomu o velkosti grepu. Ten gerp se nacházel kde ? Kde ležel ?

Nerozpíná se nikam. Pokud by se rozpínal do něčeho, znamenalo by to právě, že by měl střed rozpínání a byl zakřivený do dalšího rozměru. Ale jak jste si mohl přečíst v článku, nic takového pozorováno nebylo. Je docela možné (ovšem podotýkám, že je to spekulace), že pro případného vnějšího pozorovatele má náš vesmír stále rozměr elementární částice a jeho existence se počítá pouze na zlomky sekundy (jako je tomu u virtuálních částic vzniklých během kvantových fluktuací).

Velmi zajímavé. Jsem poněkud zmaten faktem, že existuje prostor, který se od nás vzdaluje vyšší rychlostí než rychlost světla. Mám to chápat tak, že pro galaxie, nacházející se uvnitř tohoto prostoru, fyzikální zákony platí (tzn. limitující rychlost 300 000 km/s), ale celý tento prostor se od nás vzdaluje rychleji ? Nedá se vlastně říci, že toto je už "jiný" vesmír, než "náš" a žádný další "jiný" vesmír že už neexistuje ?

Stále je to náš vesmír (prostor), který expanduje. Naše Galaxie a M31, díky expandujícímu prostoru se od sebe vzdalují rychlostí mezi 50 a 60 km*s-1, ovšem díky gravitaci se k sobě přibližují rychlostí 266 km*s-1. Fyzikální zákony tedy platí i přes důsledek expanze prostoru, nic méně, pokud by byla vzdálenost větší, žádná vzájemná interakce se neprosadí proti expanzi prostoru (mám na mysli takovou vzdálenost, kde rychlost expanze přesahuje rychlost světla). Pokud z toho důsledku již nedochází ke vzájemné interakci (gravitační), může být každá taková galaxie unášena prostorem libovolnou rychlostí - nic to neporušuje z rychlostního limitu - neexistuje vzájemný přenos informace (interakce). Pro pozorovatele na unášené galaxii se nic nemění ani ve smyslu rychlosti šíření světla - tu dohledá stejnou, ovšem druhou, vzdalující galaxii, již neuvidí.

"Z jiných a dnes už dobře ověřených experimentů víme, že je vesmír plochý, nezakřivený. Ani v nám neprozkoumatelné části tedy nejspíš nebude mít žádný střed."

Přesněji řečeno Vesmír je přibližně plochý, měření a výpočty mají omezenou přesnost. Plochý Vesmír je mezní případ mezi uzavřeným a hyperbolickým, jež jsou oba analogií kuželoseček ve čtyřrozměrném prostoru a mají svůj střed podobně jako nafukovací balónek. V trojrozměrném prostoru ale nelze směr tohoto středu určit a nemá smysl se tím zabývat.

Situaci trochu komplikuje to, že reliktní mikrovlnné záření má podle měření sondy Planck anizotropii na velkorozměrové škále, která se vymyká standardní kosmologii, a nelze vyloučit s tím související anizotropii křivosti Vesmíru.

http://www.osel.cz/6805-teleskop-planck-fluktuace-reliktniho-zareni-a-konec-kopernikovskeho-principu.html

Já bych pořád ještě inklinovala k tomu, že plochý je. Teď si zaboha nevzpomenu kde jsem to viděla, ale mám takový ošlivý pocit, že jsem někde četla, že to měření Plancka nebylo potvrzenou nějakým paralelním experimentem. Proběhlo to nedávno... Tenhle článek je z roku 2013, ještě před tím druhým experimentem.

Možná něco najdete... já se také pokusím po tom podívat.

Děkuju za návštěvu, Michale, mějte moc krásný den.