http://www.skolni.tv/2016/08/hroty-tydne-soukrome-vysoke-skoly-aneb.html

No a co ? Proč ne ?

Státní vysoké školy ekonomické jsou v takovém rozvalu, že již zaměstnavatele vůbec nezajímá, jakou školu student absolvoval.

Všechna přijímací řízení (minimálně v Praze) na místa pro absolventy ekonomických VŠ začínají odbornou zkouškou. Na nějakou státní certifikaci nikdo v realitě nevěří.

Problém je v tom, že školství musí být jednotné.

Proč nenechat každého rodiče, ať si vybere školu podle sebe ?

Proč nějaké SCIO mluví do všech škol a nějací úředníci na ministerstvu vnucují všem rodičům své představy ?

Nemám nic proti tomu, aby si každý pro své dítě zaplatil, co uzná za vhodné, ale státní certifikace by měla zůstat v rukou státu. Jak certifikace titulů, tak maturity. Když někdo o tento typ vzdělání nestojí, a klade důraz na občanské kompetence a aktivismus, pod krycím označením "kritické myšlení" a "porozumění v souvislostech", pak nechť na ty bigótní tituly a maturity, které jsou postavené na znalostech a dovednostech, neaspiruje, nebo si založí certifikaci vlastní. Trh pak posoudí, jakou má daná certifikace hodnotu na trhu práce.

Nejhorší problém českého školství je, že je povinné a organizované státem.

Po dlouhé době naprosto a bez výhrad s Vámi souhlasím!

Myslím, že ta myšlenka se dá definovat v jednom odstavci. Hájíte na základě svých zkušeností řekněme konzervativní přístup k výuce. Proč ne? Osobně bych však neřekl, že vzdělávání v 70. letech probíhalo optimálně, a totéž platí o do krajností dohnaných moderních metodách. Nemyslím, že je nemožné na osvědčené principy naroubovat moderní poznatky a také důsledky společenských změn. Určité dílčí přístupy pak jsou hodně individuální, jak ze strany žáků, tak i pedagogů, a měla by si je určovat více příslušná škola než systém, který stále tápe v koncepcích, přičemž je třeba všemožně podporovat touhu po vzdělání, která je opět velmi individuální, a kterou může zahubit příliš striktní, stejně jako benevolentní přístup.

Trochu mi uniká proč citujete jakéhosi dr. Sýkoru (jestli je to ten děkan Pedagogické fakulty ze 70. let, jako by to byl Kant a jeho i pana Šteffla, oba to česky mluvící lidi, citujete anglicky. Připomíná mi to trochu prezentaci známého vídeňského cimrmanologa profesora Fiedlera,

Netvrdím, že vzdělávání v 70. letech probíhalo optimálně. Nesnažil bych se roubovat moderní poznatky na osvědčené principy. Spíše bych byl pro to, aby se upravovalo kurikulum. Že je ale třeba ve skupině různých dětí nastavit a dodržovat nějaká pravidla, to si myslím, že je poznatek, který překonán nebude nikdy. Pokud je nějaký rodič na dodržování jakýchkoliv pravidel alergický, což považuji za chorobu jejíž výskyt se rapidně rozšiřuje směrem k východu, pak nechť si klidně Pepíčka vzdělává doma sám.

Pana Šteffla jsem anglicky necitoval, pana profesora Sýkoru proto, že jsem narazil na anglicky psanou anotaci jeho článku a českou jsem nenašel.

oprava: článků, které (nikoliv článků, kteří)

To je tak, když si to člověk po sobě nepřečte. Nerad bych případnou diskusi vedl směrem k formálním chybám v zápisu.