otevírá se zde možnost pro interpretaci a zkreslení:

možná tedy:

Náš postoj lehce zásadový

snad historie ocení!

Dá-li se do hodnocení,

snad poví,

našimi slovy!

lehká zásadovost... moje celoživotní disciplina...

Ty kříže...pamatuji Snad zase brzy na viděnou, třeba u nich...

Kdekoli mi to bude radostí a potěšením. :o]

Kdo ví!

Někdy možná, ač jak pro koho, lepší nevědět. Či jít za to sedět?

Každá ocenění se cení, povětšině v kusu, i když....

Stejně. S křížkem. Po funusu

Díky, asi tak nějak. ;o]

„KDO VÍ“? J.M. Keynes kdysi prohlásil že v dlouhém časovém období budeme všichni mrtvi. Jenže to šlo o ekonomii, zde o básnickou materii.

Ostatně kdo z těch co píší či psát se aspoň snaží, kdo z nich do vzdálené budoucnosti nehledí? Ale a doufat v pochopení? To už je optimismu pořádná nálož , což?

Proč to píši? Doufám totiž v Nobelovu cenu, jináč pro mne psaní nemá žádnou cenu. ...

Tož prča, ne?

A nestačil by pro začátek Pulitzer?

;o)

Díky, Milane, a ač JMK mým favoritem není, ta úvaha je výstižná. - I když, kdo ví...

Vláďo....a nebo: kdo ví?

Já se neptám, Majdalenko. ;o)