Krása, krása, krása 

Díky

Děkuju, jak když jsem tam opět byla.Také jsme tam měli svého věrného  hocha  tuk tukáře, když jsme se  s ním  loučili, nechali jsme mu  vše co nám v kufru domů nechybělo. A poslední den jsme šli na pláž a rozdali tam všechny zbylé peníze asi třem dalo by se říct nám známým žebrákům .. no ale byli to lidé tělesně postižení tsunami. Moc jsem jim přála aby se tam opět zvedl turistický ruch jako před tsunami. Země to je nádherná, lidé skromní, zaslouží si obdiv turistů

Je pravda, že turismus jim pomůže, ale zároveň je to dvousečná zbraň. Nesmí si zvyknout na "lehké" živobytí, musí se aktivně podílet na podpoře celého toho kolotoče okolo turistů, nečekat s nataženou rukou. To by je v budoucnu zničilo. Já jsem takový příklad zažil letos v Maroku, když jsme na kolech přejížděli Střední a Vysoký Atlas. Na území před pohořím, na té středomořské části, vidíte většinou se "povalující" Araby s nataženou rukou a nastrčenými dětmi. Jakmile se dostanete do hor, na území Berberů, situace se mění. Jsou nesmírně pracovití a o peníze si říkají službou - ubytování, jídlo .... .To je cesta. Ale nechci to paušalizovat. Maroko už mám sepsané, tak ho sem třeba pověsím.

Pane kolego Petře, chci poděkovat za tu celou tu kolekci Vaše škobrtání v cizokrajné zemi. Všude žijíé lidské bytosti a všude člověk najde to zlé i dobré, ošklivé a krásné. Petře, děkuji Vám.

Těší mě, že se s Vámi mohu podělit o svoje pocity a zážitky z cest. Díky