Dovolil bych si přispět do diskuze popisem, jak probíhá fyzická reinkarnace duše  podle "Jan Kefer, Syntetická magie"

Duše zemřelého, obtížená karmickými hříchy minulých životů so plahočí a klopýtá po  cestě k svému konečnému cíli, k nirváně, k rozplynutí, vyhasnutí, což je cíl každé duše po životech naplněných strastí. Podél té osudové cesty se vyskytují útulné  jeskyňky, které tu duši zvou k příjemnému odpočinku. Jenže pozor! Nejsou to jeskyňky, ale právě oplodňované dělohy. Jakmile duše sem vstoupí, je zachycena a  reikarnuje se do dalšího pozemského života, do dalšího koloběhu existence.

Zní to strašně filosoficky a - s prominutím - strašně nadřazeně. Sám jsem byl od puberty budhismem velmi osloven a dvacet let pravidelně meditoval, až jsem si zadělal na těžkou neurózu. Naštěstí jsem měl odvahu toho pak nechat. Dnes jsem terapeutem a osobně znám dost budhismem brutálně rozhašených lidí (všichni ale dovedou hovořit podobně plamenně a exaktně jako vy :-). Budhisté spolu s jogíny a křesťany jsou nejhůře terapeutovatelní klienti ze všech. Takže možná v asii budhismus funguje, ale v Čechách opravdu ne. 

 Jak dlouho už vás drží toto svaté nadšení? A nakolik jsou z něho nadšeni i vaši bližní?

Tak tohle mě zajímá. Jak Vás dovedla meditace k neuróze ?

Zaujala mne ta sociokybernetická aktualizace buddhismu. Co si pod tím představit?

To kdyby autor věděl.

V podstatě si můžete představit Buddhu, jak tweetuje ze svého "obláčku" z lotosového květu. A za tím učelem se jeho věrní spojují na Fackabooku a jiných socipatických sítích za tím účelem, aby se spojili neb jsou jinak prý rozděleni.

NAMASTE.