Marcela je PANÍ UČITELKA mimo jiné právě proto, že si na nic nehraje. Učí obě moje děti a obě ji zbožňují. Je férová, sebekritická, chápavá a hlavně pořád něco pro děti vymýšlí. Že Vám to s jejím článkem až tak nesedí? To je možné, ale věřte, že ten článek byl jen nadsázkou. O co míň plánovala děti učit, o to víc je v tom dobrá. 

Moc děkuji

Nevím čím to je, ale v dřívějších dobách, které jsem již ani já nezažila, ale znám je  z vyprávění matky,  byl pan starosta, pan UČITEL a pan farář ve vsi nejváženější od osoby. A oni si toho byli ti páni učitelé jaksepatří vědomi, měli totiž  mezi  občany  přirozenou autoritu.  Ale asi na tom  sami "pracovali". . Nenechte se proto dotlačit do pozice "blbá učitelka,"  bojujte... Ne ale z pozice síly (autoritářství)i, ale z pozice vlastních vědomostí, znalostí, sociálního cítění, lidské skromnosti...  Pracujte na sobě... Držím Vám palce. 

Moc Vám děkuji. Snažím se a baví mě to :-)

Je velká škoda, že termín " blbá učitelka" se opravdu hodně používá. Musím přiznat, že několik mých spolužaček se rovněž dalo na pedagogickou dráhu  po neúspěchu dostat se na jinou školu (ale to bylo kolem roku 1970). Víte, já si dodnes myslím, že stát se učitelem není zvolit si povolání,ale znamená to životní rozhodnutí - poslání, že je nutné mít vztah k tomu, co děláte, k tomu, co a jak děti učíte. Je to trošku složitější než to vypadá a hlavně je moc těžké učit děti nejen povinné školní učivo, ale jít jim příkladem, mít tu správnou odpověď na všetečné otázky a  nebát se přiznat, že něco nevím nebo něčemu nerozumím. To, že máte 3 děti je obrovská výhoda. Naučí vás to přivírat oči před banalitami a být ve střehu v ten správný okamžik. Přeji mnoho úspěchů, ale ještě víc studentíků, kteří si vás jako učitelku budou vážit a vzpomínat na to, co jste je naučila.

Souhlasím s tím, že práce učitele je poslání. O to smutnější ale je, že tuto práci dělají často lidé jen proto, že je k tomu dotlačily okolnosti. Začíná to už vzděláním - hodně lidí jde na pedagogickou školu jenom proto, že je nevzali jinam. Následně po studiu volí učitelství teprve v okamžiku, kdy je "lepší flek" z různých důvodů nedostupný. Jak potom může někdo takový ono "poslání" dobře vykonávat, když to vlastně nikdy dělat nechtěl a nemá k tomu vztah?

No, zpočátku vtipné, ale na konci mi chybí optimistická katarze. Takhle to vypadá, že jste smířena s tím, že jste blbá a ještě k tomu učitelka.

Doufala jsem, že napíšu v dalších článcích :-)

Na životě je krásné, že nás naučí pokoře - alespoň některé. Ženy často především formou mateřství, mnohdy rychle opakovaného. Neexistuje lepší forma odsobečtění a také posunu hodnot. Chápu Vaši zpověď jako krásnou životní hyperbolu. Ať se Vám s dětmi daří a máte spokojené žáky

Děkuji, děkuji, děkuji! Přesně tak to je. Sama tvrdím, že mě děti naučily pokoře. A nikdy jsem snad nebyla spokojenější :-)

Pokud má váš článek vyznít "kterak arogantní Marcela vyměkla", pak dejme tomu. Bohužel hlavní myšlenka "když neumím nic a jsem blbá, jdu na pedák", z toho vyčnívá nade vše. Při vaší výchově ze strany otce šmahem znevažující učitele se tomu vlastně ani nelze divit, a tudíž vám nelze i nic vyčítat. Tento postoj se nyní line celou společností. Nadávat na školu a učitele se stalo módou - on každý totiž chodil do školy, a tak o učitelském povolání toho "hodně ví" a cítí se být oprávněn učitelům do jejich práce mluvit, ví přesně, co dělat mají a ne. Je to podobné, jako kdyby pacient na sále mluvil lékaři do operačního postupu. Přece chodí do nemocnice, tak ví, jak to má být správně.

Arogantní bych poopravila na "hloupá" a ano, tak to mělo být. Jenom úvodu ke zbytku. A můj pocit, že jsem "blbá", tak jdu na pajdák byl a je čistě jenom o mě. Kdyby byla jiná škola, kde se dají studovat jazyky a bude blízko, půjdu tam...Překvapuje mě, kolik lidí si to vztáhlo na sebe.

Přítelkyně mého syna je učitelkou na gymplu (matika, angličtina). Skvělejší mladou ženu jsem v životě nepotkal. Sám jsem obklopen několika učitelkami - důchodkyněmi, nejsou ani hloupé, ani škaredé -jen poněkud svérázné. Paní Marcelo, držím Vám pěsti, ať jste milována svými žáky jako "naše Petra..."

Dobrý den, jsem tak trochu rozpolcená, co si o Vašem blogu a o Vás (tedy o obrazu, který nám jim nabízíte) myslet. Na jednu stranu Vás chápu, neboť jsem živoucím příkladem platnosti pravidla :"nikdy neříkej nikdy". Jako teenager jsem (mimo jiná "nikdy") tvrdila, že 1/ nikdy nebudu bydlet v paneláku - strávila jsem tam nejméně polovinu života, 2/ nikdy nebudu učit - chtěla jsem dělat nikoliv kariéru, ale vědu, ale již po prvním (mimochodem plánovaném a chtěném)dítku jsem věděla, že člověk plánuje a život mění a satisfakcí mi bylo, že když jsem dostávala pedagogický diplom, bylo mi řečeno : "každý rok se narodí dva skuteční pedagogové a Vy jste byla v roce Vašeho narození jedním z nich".

Je pravda, že učím dospělé a dospívající, ale je také pravda, že neberu učení jako nutné zlo.

A je také pravda, že rodiče se o učitelkách takto nevyjadřovali a tudíž ani já tak nečiním před svými, dnes dospělými, dětmi. Možná to bude znít jako fráze, ale já jsem pedagogy svých dětí vždy považovala za partnery ve výchovném procesu. Tedy, já vychovávám, oni vzdělávají a navzájem bychom si v obojím měli sekundovat.

Obdobně to hodláme provozovat u nejmladšího syna.

Nesoudím Vás a doufám, že tak jako svým dětem, tak i učení přijdete na chuť.

Paní Stárková, celý blog měl být jenom úvodem k dalším (které doufám), ještě jednou napíši. Mám to úplně stejné, jak píšete výše. Panelák u mě byl také NIKDY a už splácíme hypotéku deset let :-) Učím třetí školní rok a nepředstavitelně mě to baví, naplňuje a lidsky uspokojuje. Když jsem byla na PdF, přišel za mnou jeden pan docent a řekl mi, že jsem se narodila s obrovským pedagogickým talentem a že by velmi rád vedl moji diplomovou práci. Já - blbka - jsem mu s úsměškem řekla, že NIKDY učit nehodlám. Zkoušku z obecné didaktiky u něj jsem pak málem neudělala. Kolikrát já jsem si na něj vzpomněla :-)

nechapu tu karmu, podle me je to spis docela smutny...vystudovat neco, co delat nechci, protoze na vic nemam, pracovne se neuplatnit, nechat se parkrat omylem zbouchnout a jit delat neco, co jsem nikdy delat nechtela a nemam pro to predpoklady (aneb proc by proboha nekdo, kdo se nedostal na EKONOMKU, mel ucit nase deti)...To uz snad bylo lepsi na vysku nechodit a stat se rovnou profesionalni matkou v domacnosti, to neni zadna ostuda a spolecenska prospesnost by byla vetsi, nez vycerpat penize za zbytecne studium a apak jit zabirat misto jako podprumerny pracovnik v praci, ktera ma byt poslanim.

Já dal karmu právě proto, že to dokonale ukazuje, co je většina učitelů zač - lidi, kteří učí, protože nic jiného vystudovat neuměli a nic jiného neumí. Aneb: Kdo něco umí, tak to dělá. Kdo to neumí, tak to učí.

Kdo něco umí, ten to dělá.Kdo to neumí, ten to učí.

Zdroj: http://murphyho-zakony.cyberserver.cz/kdo-neco-umi-ten-to-dela-kdo-to-neumi-ten/d95.htm

Kdo něco umí, ten to dělá.Kdo to neumí, ten to učí.

Zdroj: http://murphyho-zakony.cyberserver.cz/kdo-neco-umi-ten-to-dela-kdo-to-neumi-ten/d95.htm

Znam kanadana, ktery si vzdy stezoval, ze ma blbe sefy. Od jiste doby rikal: "a ted jsem blbym sefem ja". :-)