Dobrý večer, my si s manželkou nelžeme. Máme společnou kasu a o větších výdajích rozhodujeme společně. Že ze společného čerpá žena víc, považuji za samozřejmost. Pak má i „svoje“ peníze. Za co je utratí, je mi šumafuk.

Ale neberte mě jako kritika Vaší taktiky. Každý jsme jiný.

Valašské přísloví zní..."když dobře zalžeš, jako bys řekl pravdu"...někdy se ho proto držím

Šmarjá, je to i na Hané?

...protože se vdaly

Zrovna přemýšlím, že mám asi výhodu, neb mému muži je srdečně jedno co a za kolik jsem si koupila, dokonce i to, co jsem zapomněla, neb je roztržitý od přírody a zapomíná víc.

Já vám navíc moc lhát nemůžu (zvládám takové to zdvořilostní typu "pane kolego, vy máte úžasnou kravatu), protože mám blbou mechanickou paměť a prořekla bych se v následující větě

Ano, lzete az moc. Asi to je nejaky zamer prirody ;-)

Příroda je moudrá

Proč by měl váš muž sdílet vaši vášeň pro kosmetiku a svetříky proboha??? Taky sdílíte jeho nefalšovanou radost pro nové nože, modely letadel nebo náčiní na potápění? Snad jste dospělá a můžete si koupit i něco na sebe ne?

Tdy nejde o sdilenou nebo nnesdilenou vasen, ale o nejakem lhani. Autorka tvrsi, ze zeny lzou furt a nejvic svym muzum. Ja teda si odobne myslim, ze si muzu koupit co chci...ze svych penez.