Jene, to je tak báječně zvukomalebně propočítané, že...prostě dva díky v G dur 

To jsem rád že se Vám to líbí. Někteří mi v diskusi vyčetli, že to ani není hudba.

Dva díky v Es dur (jeden za sebe a jeden za pana skladatele).

Honzo, soudě podle vláken, je z tebe bourec morušový. :-)))

to jako že sem věčně zbouranej?

Stejně je to ale pěkné, že ačkoliv jsem z matyky nematuroval, zde mi připadá kvadratická rovnice(dál jsem se moc nedostal) jako malá násobilka a ještě si při tom procvičím hudební nauku, přírodopis, fyziku, dějepis, vlastivědu, cizí jazyk, filosofii, také zeměpis, google, tělocvik a v neposlední řadě i špionážní kurs při náhledu do třídní knihy.

Možná jsem na něco zapomněl, ale to jen díky psychedelickému působení zdejší hudby.

...a počkejte za pár let až Vám štěpení atomu bude připadat jako kvadratická rovnice, to bude teprv požitek.

pro mě zajímavá inspirace

dobře Vám tak

Asi jsem přišla pozdě do hodiny..ále jsem nějaká zmatená, je matematika, nebo hudební výchova?

Šárko, jste správně na hodině matematiky. To se jen pan profesor chtěl blejsknout, a přezpíval rovnice v áriích.:-)

Moc příjemné a zajímavé vyprávění. Umíte to vážně skvěle

A hudba sfér je dokonalá.

Dík.

A k té hudbě sfér: myslím, že každý v sobě máme zakódovaný určitý vnitřní rytmus a jedním z kritérií pro hodnocení hudby je i to, do jaké míry se její rytmus překrývá s tím naším (rezonance). No a v tomhle kousku ten rytmus šlape přesně na mé vnitřní frekvenci. Jednou za socíku jsem byl na koncertě Yo yo bandu a tam měli taky písničku ve stejným rytmu a už jak bubeník ten rytmus nasadil, tak mi bylo jasný, že to bude pohoda.

Hudba a matematika má k sobě blízko. Ale umělé zavedení temperovaného ladění hudbu dost pokazilo. Také posun frekvence komorního A nadělalo dost paseky. Jinak za to samozřejmě matematika nemůže- jde jen o pitomost lidí . Ještě, že se tyto chyby postupně vracejí zpátky. Hudba i matematika velmi povznáší a je to Božská záležitost. Proto znalosti matematiky dříve patřily jen vyvoleným.

Nevím, jestli by s vámi váš jmenovec Antonín souhlasil. Temperované ladění je absolutní nutnost, bez něj v podstatě není možné přecházet mezi jednotlivými stupnicemi.

...ano..že mezi matematiky je sposta vynikajících muzikantů je docela známá věc....nejsem si ale zcela jist jestli to platí i naopak....možná ano...ale pak u mnohých muzikantů musel dojít takřka brutálnímu potlačení jejich potenciálu na poli matematickém...

..P.S....proč by profesor fyziky z princetownu hrál na housle..??...v chebu...??...no třeba proto že u nás je lépe placená muzika než fyzika...

Já myslím, že hudebníci ten potenciál mají, jen ho prostě nerozvinou. Ono brnkat si na kytaru pro radost je něco jiného než si pro radost kompaktifikovat komplexní rovinu.

Vzpomněl jsem si na našeho učitele matiky, který vskutku hraje v kapele Šlapeto, šlape mu to i v hodinách matiky, ale bohužel pouze jemu..mele si svůj výklad a my žáci jej, kromě otázky, zdali je nám vše jasné, příliš nezajímámePřesto jsem večer sedl a dal si 54 minut hudby. Přivřené oči a bujará fantazie, kterou oplývám, na nejvýšší úrovni. Jsem citlivá povaha a tak to skutečně přišlo, psychedelické účinky hudby u mě vyvolaly výpočty Pythagorových vět, zvuk houslí mi připomínal trylky racionálních čísel, které se vznášely v grafech k obloze, kde již tančily klávesnicové jehlany, koule, úhelníky a všechna ta matycká zvěř, zahlédl jsem i molekuly a spousty DNA, objevovaly se i fraktály, které z vašich článků hluboce zakořenily v mém nitru.

No zkrátím to, po tak náročném poslechu, jsem usnul, jak špalek...děkuji.

Jo, to jste mi připomněl... na koleji se občas hrála také tzv. "Vinduškova ukolébavka", která spočívala v tom, že se ve dvě v noci otevřelo okno a za zvuku nejzběsilejších kytarových akordů se do ztichlého kolejního nádvoří vyřvávalo: "Spěte! Spěte!"