Chybu udělá každý, ale Martina Poláková to tentokrát nebyla. A každý by měl mít zameteno před vlastním prahem. Takže, pane Hubku:

1) "... ani nevím o čem článek je." Zde chybí čárka, jež odděluje větu vedlejší. Správně tedy má být "... ani nevím, o čem článek je."

2) "Taky jsem byl první diskusně přispívajícím." Nesouhlasí pády jednotlivých větných členů. Správné (i významově totožné) jsou dvě varianty: "Taky jsem byl prvním diskusně přispívajícím." nebo "Taky jsem byl první diskusně přispívající." Nic mezi tím.

3) "86 letá matka" - Tady máte navíc mezeru. Nabídnu pomůcku: je-li podstatné jméno rozvito přívlastky, musí dávat vše smysl i při vynechání jednoho z nich. Sousloví "letá matka" však neznamená nic. Správně je tedy "86letá matka".

4) "Máte na to nějaký klíč, nebo to házíte do bubnu s náhodným výběrem." Tato věta pravděpodobně není oznámení, ale otázka (jinak bych nerozuměl, proč se ptáte v předchozí větě). V tom případě ale na jejím konci musí být otazník.

Nezlobte se, ale i při započtení Vašeho fatálního omylu s údajnou hrubkou slečny Polákové mi zrovna Vy nějak nepřijdete povolaný k hlídání pravopisu.

Omlouvám se za nedoklep a nechtěné zkomolení Vašeho příjmení - samozřejmě tam mělo být "pane Hlubku".

Mezi slušnými lidmi je zvykem dát odkaz na článek, který zmiňuji. Vy mezi slušné lidi evidentně nepatříte.

P.S. A nezachránil by vás ani ten chybějící odkaz

Další hlídač čistoty jazyka. Neměli bychom ještě používat výrazy jako čistonosoplena? Článek je psaný jako blog - tedy článek člověka, který se psaním neživí, a proto je k němu určitá tolerance na místě. A to i ze strany redakce.

No, hlavně to zmiňované panem Hlubkem žádná chyba není. 

Zajdi na ryby ...tam je klid, ticho, žádné hrubky ani administrace ... a dlouho u vody zhluboka dýchej :)

Takhle po ránu, s chladnou hlavou, byste k té naši noční show klidně mohl napsat: "Dostali mě argumentačně, což se mně vůbec nelíbilo". 

Noční show. To se mi líbí.

Konečný příspěvek.  Paradoxně u nejblbějšího mého článku postrádajícího  jakoukoliv myšlenku, se objevilo nejvíc diskusních příspěvků. Nechci to rozebírat a bádat, proč. Dospěl bych k alarmujícímu zjištění.

Strašně mně připomínáte jednoho bývalého kolegu. Měl ve všem jasno, na každé školení šel s tím, že je to zbytečná ztráta času, protože on už všechno ví a v jeho věku už se nic nového dovědět nemůže. A shodnul se s kýmkoliv - pakliže ta druhá osoba souhlasila s jeho názorem.

A pak taky bylo hodně nepříjemné (a vždy jsme na to skočili, i když už jsme věděli), že přikládal překvapivě malou váhu vyřčeným slovům. (Teď si uvědomuji, že to vlastně byl obranný mechanismus.) Prostě něco s vážnou tváří a zarputile prohlásil a kolegové to brali vážně. Když to začalo vypadat, že by nemusel mít pravdu, tak své výroky všelijak korigoval a zpochybňoval, že by to takto řekl nebo takto myslel.

Vy nejdříve napíšete článek o tom, idnes vůbec nekoriguje články s hrubkami a když se ukáže, že tam hrubka nebyla, tak napíšete, že jste napsal článek postrádající jakoukoliv myšlenku.

Proč jednoduše nenapíšete třeba toto? "Sorry. Můj článek byl mimo, unáhlil jsem se, stane se. Ve větě "Leje ze mě pot." je slovo mě použito správně."

Jak, tak sleduji diskusi, si říkám, proč já blb vůbec tady něco píši. Proč si raději nepustím Radio SRG jazz, v klidu si to poslouchám a ty výpady nechám dopadnout na někoho úplně jiného. Není mi to zapotřebí. Komunisté užerte se , jen je mi líto mých vnuků.

Komunisté!  

Píše a radí v gramatice ten, jehož poslední nadpis článku je:

"Posledním, skutečně Americkým, presidentem byl Ronald Raegan"

Tomu se říká z ostudy kabát, Hlubku. Běžte si uříznout kšandy, vy ostudo. 

Marihuán jej na to v diskusi upozornil ... a nic 

Neschopnost reagovat na vlastní chybu a napravit ji vás rozhodně necti. Jestli to takto děláte i v životě, musí být vaši blízcí hrdinni rekove.

Jsem velmi přístupný přiznání vlastní chyby, jelikož to dělá muže. Pokud ji neudělám, prostě ji nepřiznám. Taky jsem napsal, že nejsem doktor lingvistických věd, že to je jen můj vnitřní pocit a teď tady řešíme nesmysly. Jano, nevím co proti mně, nebo "mě" máte.

Pane Hlubku, vy jste, mírně řečeno, hloupý hulvát.

Na skutečné pojmenování vašeho trapného ega je mi líto "íček".

Pane Adlere, pokud Vám to tak připadá, mlčím, jelikož s člověkem, který o druhém nic neví, nezná jej a neví čeho dosáhl, přesto si připadá nadřazený je marno komunikovat. Dávám Vám +