Soucit, empatie, uznání. Tam, kde chybí, často nahrazováno arogancí, ponižováním. Mnohdy i z důvodů obav, pocitu vlastního ohrožení, až méněcennosti. Ale i to je jednou z mnoha lidských vlastností, bez ohledu na dobu, politiku, jakékoli vývěsní štíty. I s tím je třeba v životě počítat. A vážit, kdy vzdorovat, kdy ignorovat. Nebo nejen nemlčet, ale i jednat. I s tím vědomím, že mnohými se toto neodpouští. Tam je to o cti, o odvaze i o hrdinství. J.A.J.

Pane Hatalo, v kontextu toho Vašeho nadpisu mi není jasné, proč se to týká pouze těch čtyř vojáků, co nepřežili. O tom pátém, co bojuje o život v nemocnici, se v souvislosti s poctami nemluví. Takže jestli přežije, nemá nárok? Tomu nerozumím. Jinak dnes s Vámi převážně souhlasím.

Ne! Ne? Ne! Vy že souhlasíte? Pak sit tento de zapíšu do deníčku jako památný 

Však právě! Medaile je jenom pro čtyři, ten pátý si ji bohužel nezaslouží - svým přežitím a zaklepávám to. Aspoň tak to Zemanovým vyjádřením chápu já.

Nevím, co je na tom nepochopitelného. Posmrtné vyznamenání vojáka, ale i policisty nebo  hasiče, kteří ztratili život ve službě, je symbolickým gestem vděku státu za jejich nebezpečnou službu. A nepleťte se, i řada civilních občanů, kteří zachrání někomu život, jsou oceňováni. Pokud zemře pekař při rozvozu pečiva, protože ho napálí auto, je to také smutné, ale jaksi z podstaty jeho povolání toto nebezpečí nevyplývá, protože to se může stát bohužel každému.

Medaile Za statečnost jako symbolické gesto, však právě, symbolické, tedy zbytečné. A teď ho porovnejte s pouhým oceněním odvážného civilisty, který se úspěšně postaví třeba ozbrojenému zloději.

Byli vždy odměněni všichni policisté, kteří při výkonu služby byli zabiti? Bylo takové divadlo při každé smrti policisty?

Každý policista, který zemřel při výkonu služby měl státní pohřeb se všemi poctami, kterého se zúčastnil i ministr vnitra.  Byl vyznamenán a povýšen o jeho rodinu bylo postaráno  a jeho jméno je zapsáno na desce v muzeu Policie České republiky.  O jeho smrti  se zmínila  všechna media u nás.Takže méně nenávisti a sprosté demagogie .

Rozumím :) A souhlasím, vesměs :)

Říká se: Rozumím, provádím, dovolte mi odejít. nebo je to jinak?

Pro rodiny zemřelých je to tragédie a měly by být zabezpečeny. Jen je divné, proč se stejných poct nedostane třeba hasiči, který při záchraně životů jiných zemře ???

Bohužel, mnozí nerozlišují válečný konflikt a jeho rizika od rizik ,,mírových". Služba v misích je de facto službou v místech válečných konfliktů. Nic více, ale ani a nic méněNaši vojáci šli do armády dobrovolně, i s tím vědomím, že tato rizika podstupují! Oni nedostali povolávací rozkaz. Oni  v armádě jsou. Prostě profesionálové.

Oč je zabitý voják větší hrdina jak ten, který zabit nebyl...

Tohle je asi merito věci. Chápu že úmrtí je potřeba nějak odměnit, ale nazývat hrdinou člověka, kteréhožto hrdinství spočívá jen v tom, že byl zabit, mi také připadne celkem dost hloupé. Tedy minimálně s ohledem k těm, kteří neměli to pochybné "štěstí" a atentát přežili.

O to, že zahynul při výkonu služby. Byl zabit nepřítelem

..díky za zajímavý pohled....jaksi z "uvnitř"...

....přiznám..že mne váš postoj až tolik nepřekvapuje.... lidi kteří si tím projdou zpravidla nemají zájem o nějakou publicitu....a ani pro rodiny to není žádná radost..se k tomu opakovaně vracet....

..možná je otázkou...jestli nezměnit pohled na armádní vyznamenání jako takové....ale to asi není problém ..který by se dal vyřešit v česku....

Názor určitě zevnitř, to ano, ale i tak hraju jenom za sebe.

Pokud je autor ,,vzorkem" příslušníků naší armády, tak mě drobet mrazí. I když to asi odpovídá i ,,vzorku" některých našich spoluobčanůVojenské pocty vojákům, kteří zahynuli při výkonu služby při jejich zařazení na misi, totiž patří ke každé armádě. I to posmrtné povýšení. Ono navíc může přispět, ač jen pár korunami, např. i ke vdovskévu důchodu manželky. Ale to všechno autor jistě ví. Jistě má právo i na svůj názor. Spíš z jeho vyjádření však vysvítá i cosi jiného. Spíše cosi o jeho ,,problému". J.A.J.

Pocty patří ke každé armádě: vždyť je to takové klišé, dogma, kterému věříme, co jsme si sami vytvořili.