Osobně za sebe- za svoje děti každý zodpovídá sám. Dokonce je to ustanoveno i v ústavě. Moje děti jsou slušně vychované, vřele doporučuji pročtení knihy Emoční inteligence a Respektovat a být respektován. Každý by měl začít sám u sebe.

Jára Cimrman na Vašem místě by ještě doplnil "Kdo pochválí mé děti, když je nepochválím sám a současně i sebe za to, že jsem je dobře vychoval? Nikdo to za mně neudělá!".

Nesnáším nevychovaný protivný důchodce. A že jich je.

Myslíš třeba Václava Klause a Miloše Zemana?

Pane Faltýne. Asi to myslíte dobře, s mnoha věcmi se dá i souhlasit, ale...

Za prvé, liberální výchova určitě nevytváří spratky. Spratky vytvářejí idioti, nebo ti, co se jako idioti chovají. Děti pak jen zrcadlí, co vidí a zažívají. Za druhé. O výchově samozřejmě jako bezdětný můžete mluvit, psát, zamýšlet se. Je to ale stejné, jako když já budu psát o menstruaci. Za třetí. To hodnocení japonské poslušnosti je trochu povrchní. Je to složitější, ale na to tady není prostor. A nakonec. Člověče, netvařte se pořád jako stařec. Vždyť jste mladej chlap. Mějte se pěkně.

Je to fakt hrozný. Jsou to skoro stejný spratkové, jako jsme byli my!

Autoritativní vs liberální výchova vs efektivnírodičovství

Je určitě pravda, že z přístupu některých rodičůk jejich dětem můžeme být rozpačití. Je to zřejmě proto, že ve svém dětství zažili autoritativnívýchovu, kdy jim bylo jen a jen přikazováno. K výchovnému stylu svých rodičů se vymezují tím, že využívají liberálnívýchovu, při které je téměř vše povoleno. Často ale sami tápou a neví, co ještě mohoupovolit a co už ne. To, k čemu je takvychovají (sobeckost, neskromnost apod.), tito rodiče bohuželnemají promyšleno. Liberální rodiče jsou sami doma bezradní, jak jejich děti mnohdyreagují. Děti totiž mnohdy něcožádají, ale vlastně to ani nechtějí, jde jim spíše o získání pozornosti a zájmurodičů. Rodiče jim ale v dnešní době mohou téměř jakékoli přání velmisnadno splnit, a tak jim vychází vstříc - např. při nákupu v supermarketuje rychlejší koupit další dětský časopis, jen co potomek své přání vyslovímísto toho, abych třeba slíbila, že až dojdeme domů, tak si spolu ještěprojdeme čtení, co jsme si koupili minulý týden do vlaku apod., a svůj slibsamozřejmě slíbit! Jsou ale určitě rodiče, a není jich málo kteří zůstali při autoritativnívýchově. Fungovala v jejich případě, tak proč by s ní neměli mítúspěch u svých dětí? V dnešní době ale tato výchova už takjednoduše nefunguje. Děti dnes žijí v individualistickéspolečnosti a jsou imanentně vyzývány k tomu se prosadit, což se sautoritativní výchovou, která nepřijímá diskuse, vylučuje. Rodiče jsou takreakcemi dětí na svůj autoritativní styl mnohdy zaskočeni a neví, co dál. Rovněž ale nemyslí na to, že jejich dítě může být v dnešnímsvětě příliš bojácné a nebude si umět říct o to, na co má nárok. Řešení je logicky zlatá střední cesta. Existují přístupys různými názvy, ale s velmi podobnými zásadami. Jsou známy např.jako efektivní rodičovství apod. Je škoda, žese o těchto principech stále velmi málo ví a že i rodičům, který se těmizásadami seznámili, se ne vždy daří je úspěšně aplikovat.

Vaše zásady jsou jistě rozumné, ale nezohledňují fakt, že sami rodiče v dnešní době často žijí ve stresu z toho, jak se jim podaří zajistit chod rodiny a plnit základní potřeby dětí. Když se rodiče denně musejí bát o práci, přivydělávat si třeba druhou prací, chodit uštvaní a utahaní z práce domů a když se rodiče třeba nevidí celý týden, protože otec rodiny musí pracovat daleko od rodiny, protože poblíž práce není, tak rodiče už mnohdy nemají sílu, aby si listovali v moudrých knihách a učili se moudrými rodiči býti.

Teorie je určitě dobrá věc, ale praxe mnohdy vylučuje možnost nad teoriemi meditovat. Něco jiného je, když má člověk možnost žít v klidu a pohodě aněco jiného zase je, když člověk musí žít v permanentním stresu.

Hluboce se mýlíte, když tvrdíte, že "rodiče v v dnešní době mohou dětem téměř jakékoli přání velmi snadno splnit" - to platí pro malý okruh rodičů. Hodně rodičů má problém už jenom s tím, aby mohli dětem zaplatit zájmové kroužky, školní výlet nebo jenom obědy ve školní jídelně. A to se určitě brzo nezmění.

Božemůj, víte kolikrát jsem nepustil sednout staršího? Co jsem všechno vyváděl z blbosti? Pche! A myslím si, že spratek nejsem. Staré lidi už pouštím sednout, chovám se morálně, nekradu, mám rodinu, platím daně....  A co? Děti jsou děti. A děti vychovávají rodiče. Jací jsou rodiče, takové jsou děti. A na tom žádný stát nikdy nic nezmění!

Pan Faltýn ale nepsal nic o státu...

pekne, Martine!

V každé generaci vyrůstá národ spratků. Podobné stesky moje máma vždycky komentovala slovy ... slepice zapomněla, že byla kuřetem.

O výchově toho bylo napsáno až až, ale že by to někdy někomu pomohlo v tom jak vychovávat ty "spratky" to si nemyslím. Každý člověk je neopakovatelný jedinec a vždy když se pokoušíte použít nějaké obecné poučky o výchově, tak si zaděláváte na problém. Vždycky se bavím, když vidím jak se někdo snaží vychovávat dítě v duchu toho co si vyčetl v moudrých knihách a jako na potvoru téměř vždy používá přesně tu metodu nejméně vhodnou pro to jeho dítě. 

Je to dávný sen všech sociálních inženýrů, aby na nás na všechny platil stejný bič a stejný cukr, ale bohužel příroda je dokonalá ve své mnohotvárnosti a nikdy se nám naštěstí nepodaří vymyslet cokoliv univerzálního, co bude platit na všechny stejně.

Někteří jsou neopakovatelní až do té míry, že by pro lidstvo bylo lepší, kdyby se takové typy radši neopakovaly.

Nadávání na příšernou a zkaženou mládež je vynikající indikátor staroby. Daleko spolehlivější než nějaké datum narození v občance.

Mládež až tak nevychovanou nevidím. Ovšem malé vřískající osobnosti, bych škrtila na potkání.

Já bych odlišil dvě věci trest a tělesný trest. Nejprve ovšem napíši, že se mi současná výchova také nelíbí, ale... Můj názor je, že facka byla sice dobrá z hlediska funkce trestu, ale zároveň umožňovala a umožňuje určité zjednodušení výchovy v tom, že je rychlá a rodiče nestojí příliš mnoho energie... Z tohoto pohledu se tedy mnoho nezměnilo. Protože v minulosti řada rodičů z velké části vychovála právě tělesnými tresty a tím si vlastně zjednodušovala starost o dítě - byl to rychlý a snadný trest. Zatímco věnovat se dítěti (výlety, četba, společné rodinné aktivity, domácí úkoly atd.) stál čas tehdy i dnes... Proto bych se zase dřívějších metod tak jednostranně nezastával. Smutné samozřejmě je, že dnes došlo k naprostému uvolnění...

Osobně si myslím, že tělesné tresty lze z velké části nahradit aktivitami v domácnosti (od výhradního umývání nádobí, luxování atd.) k odpojení PC, domácímu vězení (i když to už dnes asi trest není) až třeba k zákazu některých oblíbených činností.

A pokud jde o tělesné tresty tak úderům na hlavu (facky) bych se vyhýbal, ale nějaké to plácnutí přes zadek a nebo když nás ve škole vytahali za uši či kořínky vlasů, proč ne... Občas není na dlouhodobější trest prostor.

Výlety, četba, společné rodinné aktivity, domácí úkoly se s občasnou fackou nevylučují.