V podstatě stačí uvést jen závěr z analýzy
Česká republika mohla na financování investic do vodárenské infrastruktury v případě neprivatizování vodáren nebo prodeje vody získat ze zdrojů fondů EU cca 70-80 % a pouze 20-30 % by musela financovat ze svých zdrojů a ze zdrojů vybraných od spotřebitelů. „Privatizace“ vodárenského odvětví, resp. netransparentní a nevýhodný způsob privatizace dokládají objem financí, o které veřejný sektor, resp. lidé v České republice přišli a které zaplatí v ceně vodného a stočného.
Zisky a další příjmy z vody si soukromý provozovatel vyplácí ve formě dividend, zisků či výplat kapitálových fondů. Jen u společností, kterými se analýza „Kam odtékají zisky?“ zabývá, přišlo do roku 2009 vodárenské odvětví minimálně o částku 7,5 miliardy Kč.
U dalších zprivatizovaných vodárenských společností se odhaduje částka, o kterou veřejný sektor přišel, na minimálně 1,5 miliardy.
Pokud by nebyly tyto vodárenské společnosti zprivatizovány, částka cca 9 miliard Kč mohla být použita k financování nutných investic ve vodárenském odvětví.
Divoká privatizace, podivné smlouvy, změna systému hospodaření ve vodárenství, kdy zisky z provozu neplynou zpět do odvětví, tak s sebou přináší jeden hlavní problém, s nímž budou daňoví poplatníci a spotřebitelé konfrontováni v nedaleké budoucnosti.
Tímto problémem je potřeba najít prostředky, které pokryjí nutné investice do obnovy staré a výstavby nové vodárenské infrastruktury v ČR.
Nájmy, které města za infrastrukturu od soukromých provozovatelů vodáren dostávají, často nedosahují ani výše odpisů. Města ani stát si tak do budoucna nevytvářejí zdroje pro budoucí obnovu a rozvoj infrastruktury.
Nevhodným nastavením smluvních podmínek mezi vlastníkem infrastruktury a provozovatelem dochází k privatizaci zisků a zestátnění nákladů.
Pro ty, kteří chtějí vědět více
Kdo chce vědět podrobnosti a chce rozumět dění kolem vody, tak ten najde konkrétní příklady v analýze. Celou si ji můžete stáhnout zde: